Detail rozhodnutí

29 Cdo 995/2018

Soud: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2018:29.CDO.995.2018.1
Datum: 19. 12. 2018
Stav textu: plný text dostupný

29 Cdo 995/2018-372 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobců a) Ing. Petra Janíčka, DiS., MBA, LL.M., se sídlem v Uherském Brodě, Kaunicova 76, PSČ 688 01, jako insolvenčního správce dlužníka R. J., narozeného XY, a b) R. J. , narozeného XY, bytem XY, obou zastoupených JUDr. Zdeňkou Pechancovou, advokátkou, se sídlem v Luhačovicích, Masarykova 175, PSČ 763 26, proti žalovanému Mgr.

Luďku Kurečkovi , bytem XY, jako správci konkursní podstaty úpadce P. S., bytem XY, zastoupenému Mgr. Romanem Stýblem, advokátem, se sídlem v Brně, Křížová 102/10, PSČ 603 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 55 Cm 11/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. září 2017, č. j. 6 Cmo 2/2016-323, ve znění usnesení ze dne 7. září 2017, č. j. 6 Cmo 2/2016-331 takto: Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. září 2017, č. j.

6 Cmo 2/2016-323, ve znění usnesení ze dne 7. září 2017, č. j. 6 Cmo 2/2016-331, a ze dne 1. listopadu 2017, č. j. 6 Cmo 2/2016-333, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: Vrchní soud v Olomouci k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 7. září 2017, č. j. 6 Cmo 2/2016-323, ve znění usnesení ze dne 7. září 2017, č. j. 6 Cmo 2/2016-331, a usnesení ze dne 1. listopadu 2017, č. j. 6 Cmo 2/2016-333, (mimo jiné) potvrdil rozsudek ze dne 26. ledna 2016, č. j.

55 Cm 11/2011-252, ve znění usnesení ze dne 14. listopadu 2016, č. j. 71/55 Cm 11/2011-271, ve výroku, jímž Krajský soud v Brně (dále jen „konkursní soud“) vyloučil z konkursní podstaty úpadce (P. S.) „ve věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 27 K 45/2005“ nemovitosti zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu XY, katastrální pracoviště XY na listu vlastnictví XY pro obec a katastrální území XY „jako pozemek p. č. XY, jehož součástí je objekt k bydlení XY na p. č.

XY, parcela č. XY, parcela č. XY“ (dále jen „sporné nemovitosti“). Odvolací soud (na rozdíl od soudu konkursního, který věc posoudil podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání) uzavřel, že v poměrech dané věci byly splněny veškeré předpoklady, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty podle ustanovení § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona). Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, ve kterém odvolacímu soudu vytýká (mimo jiné) nesprávný výklad a aplikaci „zejména“ zákona o konkursu a vyrovnání a insolvenčního zákona; požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil.

Žalobci navrhují, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl. Zákonem č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčním zákonem), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání (§ 433 bod 1. a § 434), s přihlédnutím k § 432 odst. 1 insolvenčního zákona se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy [tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i zákon č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále jen „o. s. ř.“)]. Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. 29 Cdo 3375/2010, uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 41/2011“). Dovolání žalovaného je přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to k řešení otázky dovolatelem otevřené, týkající se (ne)možnosti aplikace ustanovení § 225 insolvenčního zákona, jde-li o splnění předpokladů pro vyloučení věci z konkursní podstaty dlužníka, a je i důvodné.

Závěr, podle něhož spor o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty (spor vyvolaný konkursem prohlášeným podle zákona č. 328/1991 Sb.) soud projedná a rozhodne (bez zřetele k tomu, že řízení o tomto sporu bylo zahájeno žalobou podanou po 1. lednu 2008) podle dosavadních předpisů, tj. podle zákona o konkursu a vyrovnání a podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007, plyne již z výše zmíněného R 41/2011; srov. dále též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2014, sp. zn.

29 Cdo 4205/2011. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné, Nejvyšší soud, aniž se zabýval dalšími námitkami dovolatele, rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem a odst. 3, věta první o. s. ř.). Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud závazný. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 12. 2018 JUDr. Petr Gemmel předseda senátu