Detail rozhodnutí

33 Nd 237/2017

Soud

Nejvyšší soud

ECLI

ECLI:CZ:NS:2017:33.ND.237.2017.1

Datum

23. 8. 2017

Stav textu

plný text dostupný

33 Nd 237/2017 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce L. N. , proti žalovanému V. V. , o zaplacení 5.600 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 14 C 101/2013, o návrhu žalobce na přikázání věci jinému soudu, takto: Věc vedená u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn.

14 C 101/2013 se Okresnímu soudu v Kroměříži nepřikazuje . O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označené věci žalobce podáním došlým Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 15. 9. 2016 navrhl, aby věc byla přikázána Okresnímu soudu v Kroměříži. Svůj návrh odůvodnil tím, že se ze zdravotních důvodů nemůže dostavit k jednání nařízenému na 4. 10. 2016. Uvedl, že spíše by mu vyhovovalo soudní jednání v Kroměříži, případně projednání věci v jeho nepřítomnosti.

Žalovaný se k návrhu žalobce na přikázání věci Okresnímu soudu v Kroměříži nevyjádřil. Podle § 12 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“), může být věc přikázána jinému soudu téhož stupně z důvodu vhodnosti. Důvody vhodnosti podle citovaného ustanovení mohou být různé v závislosti na předmětu řízení, postavení účastníků i jiných okolnostech. Jde zejména o skutečnosti, z nichž lze dovodit, že jiným než příslušným soudem bude věc projednána rychleji a hospodárněji.

K přikázání věci jinému než příslušnému soudu by však mělo docházet pouze výjimečně, a to ze závažných důvodů, neboť je uplatňováno jako výjimka z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, publikované pod č. 2/1993 Sb.). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému tedy musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.

Zákon přitom výslovně zakotvuje právo účastníků vyjádřit se k důvodu delegace i k soudu, k němuž má být věc delegována, aby vhodnost takového postupu mohla být zvážena i z pohledu jejich poměrů; delegací totiž nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. Okolnosti, pro něž žalobce navrhl přikázání věci označenému soudu, neobstojí, je-li k dispozici institut dožádání; nic nebrání tomu, aby k projednávané věci byl vyslechnut a s provedenými důkazy seznámen prostřednictvím dožádaného soudu (§ 39, § 122 odst.

2 o.s.ř.). Tím spíše za situace, kdy sám v žalobě i v návrhu na přikázání uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez jeho přítomnosti. Nejvyšší soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení (§ 12 odst. 3, věta první, o.s.ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 23. srpna 2017 JUDr. Pavel Krbek předseda senátu