Detail rozhodnutí

33 Nd 215/2017

Soud: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2017:33.ND.215.2017.1
Datum: 8. 11. 2017
Stav textu: plný text dostupný

33 Nd 215/2017-294 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně RASTRA AG-CZ, a. s., v konkurzu , identifikační číslo 252 88 041, se sídlem Pardubice, Zelené Předměstí, Masarykovo náměstí 1484, zastoupené Mgr. Vladimírem Štěpánkem, advokátem, sídlem Pardubice, třída Míru 70, proti žalované České republice-Ministerstvu financí ČR , identifikační číslo 00006947, se sídlem, Praha 1, Letenská 525/15, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn.

25 C 44/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 2. 2017, č. j. 16 Co 85/2016-245, o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu České republiky, takto: Soudci Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Miroslav Gallus, JUDr. Pavel Příhoda a JUDr. Hana Gajdzioková, nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí o námitce podjatosti soudců Nejvyššího soudu České republiky JUDr. Františka Ištvánka, JUDr. Pavla Simona a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., vedené pod sp. zn. 32 Nd 152/2017. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze usnesením ze dne 2.

2. 2017, č. j. 16 Co 85/2016-245, potvrdil usnesení ze dne 1. 2. 2016, č. j. 25 C 44/2014-53, kterým Obvodní soud pro Prahu 1 odmítl žalobu ze dne 17. 6. 2014. Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, v němž vznesla „výhradu vyloučení některých soudců Nejvyššího soudu ČR“, kterou směřovala též proti soudcům senátu soudního oddělení 30 JUDr. Františku Ištvánkovi, JUDr. Pavlu Simonovi a JUDr. Bohumilu Dvořákovi, Ph.D., LL.M., kterému byla věc přidělena k meritornímu projednání a rozhodnutí. O námitce podjatosti jmenovaných soudců má podle platného rozvrhu práce Nejvyššího soudu rozhodovat soudní oddělení 32 (pod sp. zn.

32 Nd 152/2017), a to v senátě složeném ze soudců JUDr. Miroslava Galluse, JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Pavla Příhody, proti kterým však námitka podjatosti též směřovala. Senát soudního oddělení 33, (jehož dvě soudkyně JUDr. Blanku Moudrou a JUDr. Ivanu Zlatohlávkovou měla žalobkyně rovněž za podjaté, přičemž o jejich nepodjatosti rozhodl Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. 20 Nd 300/2017), tudíž nyní řeší námitku podjatosti ve vztahu k soudcům senátu soudního oddělení 32 Cdo. Podle ustanovení § 14 odst.

1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle ustanovení § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Ustanovení § 16 odst.

1 o. s. ř. pak určuje, že o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu. Rozhodnutí o vyloučení soudce představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práva a svobod); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Soudní praxe (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 29 Odo 750/2001) je jednotná v tom, že soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky nabytými mimoprocesním způsobem.

Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11.

12. 2014, sp. zn. 29 Nd 414/2014). Po posouzení okolností, v nichž žalobkyně spatřuje důvod pro vyloučení některých soudců Nejvyššího soudu z projednávání a rozhodnutí věci dospěl k závěru, že se o případ podle § 14 odst. 1 o. s. ř. nejedná. Předně je třeba uvést, že argumentace spjatá s výhradami vůči rozhodování soudců v jiných věcech je vzhledem ke znění § 14 odst. 4 in fine o. s. ř. zcela bezvýznamná. Z obsahu námitky podjatosti ani z vyjádření dotčených soudců pak nevyplývají žádné objektivní skutečnosti, jež by zakládaly důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Vzhledem k řečenému bylo rozhodnuto, že soudci uvedení ve výroku tohoto usnesení nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 32 Nd 152/2017. Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 08. listopadu 2017 JUDr. Blanka Moudrá předsedkyně senátu