Detail rozhodnutí
29 ICdo 185/2017
- Soud
- Nejvyšší soud
- ECLI
- ECLI:CZ:NS:2017:29.ICDO.185.2017.1
- Datum
- 20. 12. 2017
- Stav textu
- plný text dostupný
KSUL 44 INS XY 44 ICm XY 29 ICdo 185/2017-51 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Poláškem v právní věci žalobce J. V ., narozeného XY, bytem ve XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupeného JUDr. Martinem Steiningerem, advokátem, se sídlem v Teplicích, Aloise Jiráska 1367/1, PSČ 415 01, proti žalovanému IMMOBIL. EUROP AG , se sídlem ve Vaduzu, Werdenbergerweg 11, PSČ 9490, Lichtenštejnsko, registrační číslo Fl-0002.307.516-7, o popření pohledávky věřitelem, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 44 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka J. J ., narozeného XY, bytem v XY, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. KSUL 44 INS XY, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. června 2017, č. j. 44 ICm XY, 104 VSPH XY (KSUL 44 INS XY), takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 8. srpna 2016, č. j. 44 ICm XY, odmítl (z důvodu nesložení jistoty podle § 202 odst. 5 insolvenčního zákona) žalobu, jíž žalobce (J. V.) v insolvenčním řízení dlužníka J. J. uplatnil popření pohledávky žalovaného (IMMOBIL. EUROP AG, rovněž přihlášeného věřitele) [bod I. výroku], dále rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku), o vrácení soudního poplatku (bod III. výroku) a vyzval žalobce ke sdělení čísla účtu (bod IV. výroku). K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech I., II. a IV. výroku, v bodě III. výroku usnesení změnil tak, že se žalobci vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok). Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které (jak vyplývá z obsahu dovolání) směřuje proti prvnímu výroku napadeného rozhodnutí v rozsahu, jímž odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodu I. výroku. Podle ustanovení § 241a odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), je obligatorní náležitostí dovolání požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu, dále též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). Z ustálených judikatorních závěrů Nejvyššího soudu vyplývá, že má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu, dále též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, ze dne 17. dubna 2014, sp. zn. III. ÚS 695/14, a ze dne 24. června 2014, sp. zn. IV. ÚS 1407/14 (dostupná na webových stránkách Ústavního soudu). Z ustálených judikatorních závěrů Nejvyššího soudu vyplývá, že má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které ustálené rozhodovací praxe se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Má-li být dovolání přípustné z toho důvodu, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dovolacím soudem dosud nevyřešenou. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit. Konečně má-li být dovolání přípustné proto, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky rozhodované dovolacím soudem rozdílně, musí být z dovolání patrno, ve kterých rozhodnutích dovolacího soudu je tato otázka rozdílně řešena. V posuzované věci se srozumitelný údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, z dovolání (posuzováno podle jeho obsahu) nepodává, když k přípustnosti dovolání dovolatel pouze odkázal na ustanovení § 237, 239 a 240 o. s. ř., uváděje, že: „dovolání proti tomuto rozhodnutí je přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje řádné vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). S přihlédnutím k době vydání napadeného usnesení je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II bod 2. zákona č. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 a § 243f odst. 2 o. s. ř., neboť neobsahuje řádné vymezení toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). S přihlédnutím k době vydání napadeného usnesení je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném do 29. září 2017 (článek II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony). Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně 20. prosince 2017 Mgr. Milan Polášek předseda senátu