Detail rozhodnutí

30 Cdo 1078/2016

Soud

Nejvyšší soud

ECLI

ECLI:CZ:NS:2016:30.CDO.1078.2016.1

Datum

31. 8. 2016

Stav textu

plný text dostupný

30 Cdo 1078/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce S. M., proti žalovaným: 1) České republice – Krajskému soudu v Ostravě, se sídlem v Ostravě, Havlíčkovo nábřeží 1835/34, a 2) JUDr. J. B. , předsedovi senátu Krajského soudu v Ostravě, o ochranu osobnosti, o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.

23 C 60/2002, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. dubna 2011, č.j. 1 Co 61/2011-150, takto: Dovolání žalobce se odmítá. Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.): Krajský soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 31. srpna 2010, č.j. 23 C 60/2002-113, zamítl návrh žalobce, aby mu byl pro odvolací řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 28. dubna 2011, č.j. 1 Co 61/2011-150, k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně potvrdil, když také dovodil, že se ze strany žalobce jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, neboť soud vydává rozhodnutí v rámci zákonné licence, a proto nemůže jít o neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce.

Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce dovolání. Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a vyšel tak (s výjimkou ustanovení § 243c odst. 3 o.s.ř.) ze znění tohoto procesního předpisu účinného do 31. prosince 2012, přičemž dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovolatel sice není v dovolacím řízení zastoupen advokátem, stejně tak jako ani nedoložil, že by případně měl právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že jeho dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž – jak bude vyloženo dále - není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, není tento nedostatek podmínky dovolacího řízení důvodem k jeho zastavení podle § 104 odst. 2 o.s.ř. Podle ustanovení § 241b odst. 2 o.s.ř. totiž platí, že není-li splněna podmínka uvedená v § 241 o.s.ř., postupuje se obdobně podle § 104 odst.

2 o.s.ř.; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání přípustné. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. stanoví, že dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé , b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Ani navazující ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání pro případ rozhodnutí o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce účastníku pro řízení. Z uvedeného vyplývá, že dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu není přípustné. Nejvyšší soud proto předmětné dovolání odmítl podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. srpna 2016 JUDr. Pavel Pavlík předseda senátu