Detail rozhodnutí

26 Cdo 1495/2016

Soud

Nejvyšší soud

ECLI

ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.1495.2016.1

Datum

2. 8. 2016

Stav textu

plný text dostupný

26 Cdo 1495/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobce Mgr. J. H. , proti žalovaným 1. Ing. J. B. , 2. Ing. F. B. , 3. B. T. , všem zastoupeným JUDr. Janem Benešem, advokátem se sídlem v Praze 1, Revoluční 655/1, o určení neoprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 154/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. listopadu 2015, č. j.

58 Co 382/2015-63, takto: Dovolání se odmítá . O d ů v o d n ě n í : Dovolání žalobce proti napadenému usnesení odvolacího soudu, jímž potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 14. 9. 2015, č. j. 6 C 154/2015-53, kterým žalobci přiznal osvobození od soudních poplatků ve výši 3/4, Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.

9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází a ani z celého jeho obsahu nelze zjistit, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Dovolatel ani nevymezuje žádnou právní otázku, kterou by se měl Nejvyšší soud zabývat, pouze rekapituluje své majetkové poměry a polemizuje s důvody nepřiznání úplného osvobození od soudních poplatků. Námitkami, jimiž dovolatel zpochybnil správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, pak uplatnil jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.

7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 2. srpna 2016 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu