Detail rozhodnutí
26 Cdo 1391/2016

Soud: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.1391.2016.1
Datum: 19. 10. 2016
Stav textu: plný text dostupný
26 Cdo 1391/2016 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) V. V. , P., b) J. B. , P., c) J. S. , P., d) O. V. , P., e) MUDr. P. H. , S. P., zastoupených JUDr. Karlem Havlem, advokátem se sídlem v Plzni, Martinská 608/8, proti žalované R. Š. , P., zastoupené prof.

JUDr. Janem Křížem, CSc., Dr. h. c., advokátem se sídlem v Praze 1, Rybná 678/9, o zaplacení částky 156.592 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 4 C 179/2012, o dovolání žalobců proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2015, č. j. 30 Co 15/2015-94, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 2.270 Kč k rukám prof. JUDr. Jana Kříže, CSc., advokáta se sídlem v Praze 1, Rybná 678/9, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) : Dovolání žalovaných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2015, č. j. 30 Co 15/2015-94, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „o. s. ř.“, neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce aplikace § 146 odst.

2 o. s. ř., tedy posouzení zavinění účastníků na zastavení řízení, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. Soudní praxe je dlouhodobě ustálena v názoru, že náhradu nákladů řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Zásada zavinění se uplatní zejména v případě, kdy je řízení zastaveno (§ 146 odst. 2 o. s. ř.). Zastavuje-li soud řízení, zabývá se ve smyslu § 146 odst. 2 o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno.

Tam, kde účastník zavinil zastavení řízení, soud přizná ostatním účastníkům náhradu nákladů řízení. Zavinění může spočívat v tom, že žalobce vzal žalobu zpět. V takovém případě je žalobce povinen nahradit druhé straně náklady řízení, které v řízení účelně vynaložila na uplatňování nebo bránění svého práva (§ 146 odst. 2 věta první o. s. ř.). Vzal-li však žalobce zpět žalobu, která byla podána důvodně, pro chování žalovaného, zastavení řízení nezavinil žalobce a žalovaný je pak povinen uhradit žalobci náklady řízení (§ 146 odst.

2 věta druhá o. s. ř.). Zda šlo o důvodně podanou žalobu, lze usuzovat z toho, domohl-li se žalobce uplatněného nároku či nikoliv. Ke zpětvzetí žaloby pro chování žalovaného zpravidla dojde tehdy, poskytl-li žalovaný po podání žaloby žalobci plnění, jež po něm žalobce v žalobním petitu požadoval (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1787/2014). Zavinění ve smyslu § 146 odst.

2 o. s. ř., včetně splnění výše uvedených podmínek, je přitom nutno posuzovat z procesního hlediska, tedy z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavkům žalobce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 26. 2. 1982, sp. zn. 3 Cz 14/82, publikovaný ve Sborníku stanovisek, zpráv o rozhodování soudů a soudních rozhodnutí Nejvyšších soudů z let 1970-1983, svazek IV, část první, str. 736-737). Použití § 146 odst. 2 věty druhé o. s. ř. přichází v úvahu pouze tehdy, je-li příčinou zpětvzetí výlučně chování žalovaného.

Bylo-li příčinou zpětvzetí chování obou stran v řízení, zejména proto, že došlo k dohodě o sporných nárocích, použití uvedeného pravidla nepřichází v úvahu a o nákladech řízení bude rozhodnuto podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání.

Praha: C. H. Beck, 2009, str. 990 -991). V projednávané věci se odvolací soud shora uvedenými hledisky při rozhodování o nákladech řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. řídil, jestliže shledal zavinění žalované na zastavení řízení do částky 156.592 Kč (dlužného nájemného), kterou žalobcům po podání žaloby zaplatila (§146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), a zavinění žalobců na zastavení řízení do částky 201.759,54 Kč (kapitalizovaný poplatek z prodlení), kterou žalobci dohodou ze dne 24. 7. 2014 žalované prominuli s odkládací podmínkou, že vyklidí tam specifikovaný byt (§146 odst.

Praha: C. H. Beck, 2009, str. 990 -991). V projednávané věci se odvolací soud shora uvedenými hledisky při rozhodování o nákladech řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. řídil, jestliže shledal zavinění žalované na zastavení řízení do částky 156.592 Kč (dlužného nájemného), kterou žalobcům po podání žaloby zaplatila (§146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.), a zavinění žalobců na zastavení řízení do částky 201.759,54 Kč (kapitalizovaný poplatek z prodlení), kterou žalobci dohodou ze dne 24. 7. 2014 žalované prominuli s odkládací podmínkou, že vyklidí tam specifikovaný byt (§146 odst.

2 věta první o. s. ř.). Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 19. října 2016 JUDr. Jitka Dýšková předsedkyně senátu