Detail rozhodnutí

29 Cdo 1170/2015

Soud: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2015:29.CDO.1170.2015.1
Datum: 23. 4. 2015
Stav textu: plný text dostupný

29 Cdo 1170/2015 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Marka Doležala a JUDr. Petra Šuka v právní věci navrhovatelky Ing. Lucie Horské , jako likvidátorky společnosti Seznam firem s. r. o. v likvidaci, identifikační číslo osoby 29282934, za účasti Seznamu firem s. r. o. v likvidaci , se sídlem v Brně, Příční 118/10, PSČ 602 00, identifikační číslo osoby 29282934, zastoupené JUDr.

Ludvíkem Ševčíkem ml., advokátem, se sídlem v Brně, Kobližná 47/19, PSČ 602 00, o zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti s likvidací, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 35 Cm 96/2014, o dovolání Seznamu firem s. r. o. v likvidaci proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. prosince 2014, č. j. 8 Cmo 406/2014-58, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í: Krajský soud v Brně usnesením ze dne 20. srpna 2014, č. j.

35 Cm 96/2014-26, zamítl návrh na zrušení soudního rozhodnutí o zrušení společnosti Seznam firem s. r. o. v likvidaci s likvidací (dále jen „společnost“) [výrok I.] a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatelky a společnosti potvrdil usnesení soudu prvního stupně (první výrok), odmítl odvolání R. J. (druhý výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (třetí výrok). Proti usnesení odvolacího soudu podala společnost dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst.

1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému z usnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř. Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí návrhu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno nebo jestliže některá z těchto otázek nesplňuje předpoklady přípustnosti vymezené v § 237 o. s. ř.

Je tomu tak proto, že dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení, a z jiných než dovolatelem uplatněných důvodů napadené rozhodnutí přezkoumat nemůže (srov. § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. a např. důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. IV. ÚS 560/08, uveřejněného pod číslem 236/2009 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Věcný přezkum posouzení ostatních právních otázek za tohoto stavu výsledek sporu ovlivnit nemůže a dovolání je tak nepřípustné jako celek (k tomu srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn.

29 Cdo 2303/2013, či ze dne 3. prosince 2013, sp. zn. 29 Cdo 1640/2013, jež jsou veřejnosti dostupné – stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách, a judikaturu v nich citovanou). Odvolací soud v napadeném rozhodnutí uzavřel, že navrhovatelka jako likvidátorka společnosti není k podání návrhu na zrušení rozhodnutí soudu o zrušení společnosti s likvidací aktivně věcně legitimována, neboť nejde o činnost sledující účel, jaký odpovídá povaze a cíli likvidace (§ 196 odst.

1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku). Současně dovodil, že důvod, pro který byla společnost zrušena s likvidací, dosud nepominul [v projednávané věci společnost nabyla před 1. lednem 2014 obchodní podíl svého jediného společníka, avšak nenaložila s ním postupem podle § 113 odst. 5 a 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, resp. § 149 odst. 4 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích)], neboť k obnovení účasti jediného společníka (jež zanikla postižením jeho obchodního podílu v exekučním řízení) ve společnosti podle názoru odvolacího soudu nedošlo.

A konečně odvolací soud – poukazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2012, sp. zn. 29 Cdo 419/2012, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2013, pod číslem 138 – uzavřel, že rozhodnutí soudu o zrušení společnosti s likvidací nelze revokovat jinak, než prostřednictvím řádných nebo mimořádných opravných prostředků. Přestože každý z těchto závěrů obstojí – v případě jeho správnosti – jako samostatný důvod pro zamítnutí návrhu, dovolatelka napadá toliko závěr, podle něhož důvod, pro který byla společnost zrušena s likvidací, dosud nepominul (neboť k obnovení účasti jediného společníka ve společnosti nedošlo); ostatní závěry odvolacího soudu v dovolání nenapadá a dovolacímu přezkumu je tak neotevírá.

Za této situace není dovolání přípustné jako celek, neboť přezkoumání jediného dovoláním zpochybněného závěru odvolacího soudu se nemůže promítnout v právních poměrech dovolatelky založených napadeným rozhodnutím. Nejvyšší soud pro úplnost dodává, že podala-li 3. března 2015 dovolatelka k soudu doplnění dovolání, ve kterém uvádí, že „jde o pouhé upřesnění v dovolání již uvedených tvrzení“, pročež má dovolání za „přípustné“, obsahově v něm uplatňuje novou dovolací argumentaci (nově zpochybňuje i zbývající závěry, na nichž spočívá napadené rozhodnutí). Nejvyšší soud však nemohl k tomuto podání při posuzování přípustnosti dovolání přihlédnout, neboť lhůta k podání dovolání dovolatelce uplynula již ve středu 18. února 2015.

Změna vymezení důvodu dovolání (a to i formou doplnění nové argumentace v jeho mezích) je totiž ve smyslu § 242 odst. 4 o. s. ř. možná jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně 23. dubna 2015 JUDr. Filip Cileček předseda senátu