Detail rozhodnutí

26 Cdo 1455/2014

Soud

Nejvyšší soud

ECLI

ECLI:CZ:NS:2014:26.CDO.1455.2014.1

Datum

12. 8. 2014

Stav textu

plný text dostupný

26 Cdo 1455/2014 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce J. M. , zastoupeného Mgr. Markem Bukovským, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 814, proti žalované V. J., zastoupené Mgr. Ivanou Quittovou, advokátkou se sídlem v Novém Jičíně, Msgr. Šrámka 1183/20, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí pod sp. zn.

22 C 60/2012, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. září 2013, č. j. 8 Co 581/2013-163, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.800,- Kč k rukám Mgr. Marka Bukovského, advokáta se sídlem ve Vsetíně, Na Příkopě 814, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení. O d ů v o d n ě n í : Dovolání žalované proti napadenému rozsudku odvolacího soudu, není přípustné podle ustanovení § 237 zákona č.

99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „o. s. ř.“ (čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (k otázce odepření výkonu vlastnického práva realizovaného žalobou na vyklizení nemovitosti sloužící k bydlení pro rozpor s dobrými mravy srovnej např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod číslem 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak.

V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu se odvolací soud zabýval okolnostmi, které by mohly vést k závěru, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení nemovitosti je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatelky, tak i na straně žalobce, poměřoval práva a právem chráněné zájmy R. H., nezl. V. a P. J. (původně žalovaní 1/, 3/, 4/), kteří ztratili vlastnické právo k domu, ve kterém bydlí, s právem vlastníka na ochranu proti tomu, kdo do jeho práva neoprávněně zasahuje, zvažoval, zda v důsledku vyklizení domu neztratí žalovaná a její rodina jakoukoliv lidsky důstojnou možnost bydlení (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28.

7. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1630/2002, ze dne 1. 12. 2011, sp. zn. 22 Cdo 4113/2009, na něž poukazovala i dovolatelka), vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená. Ke všem zjištěným skutečnostem přihlédl i při rozhodování, zda má být vyklizení žalovaných vázáno na zajištění bytové náhrady, a pokud jim s ohledem na učiněná zjištění bytovou náhradu odepřel, není ani tato úvaha zjevně nepřiměřená. Námitkami, jimiž zpochybňovala skutková zjištění odvolacího soudu, pak dovolatelka uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v ustanovení § 241a odst.

1 o. s. ř. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí). V Brně dne 12. srpna 2014 JUDr. Pavlína Brzobohatá předsedkyně senátu