Detail rozhodnutí

30 Cdo 1651/2013

Soud: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2013:30.CDO.1651.2013.1
Datum: 31. 7. 2013
Stav textu: plný text dostupný

30 Cdo 1651/2013 U S N E S E N Í Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce P. V., zastoupeného JUDr. Janou Strachoňovou Drexlerovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská 4, proti žalovanému L. B., vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 20 C 144/2008 , o znovuprojednání věci rozhodnuté ve správním řízení, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. února 2013, č.j.

18 Co 117/2012-147, takto: I Dovolání žalobce se odmítá . II. Žádný u účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.): Žalobou doručenou soudu dne 18. června 2008 se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru správního a organizačního č.j. JMK 159716/2007, sp. zn. S-JMK 159716/2007 OSO, ze dne 31. 1. 2008, kterým bylo změněno rozhodnutí Městského úřadu Šlapanice sp. zn. 5/OZO/32007/Běl., ze dne 29.10.2007 tak, že „Žádosti L. B., o obnovení pokojného stavu se vyhovuje a P.

V., se ukládá povinnost obnovit pokojný stav odstraněním ucpávky z větracího okna spíže L. B., umístěného ve zdi domu L. B. a přístupného z pozemku ve vlastnictví P. V., konkrétně z průchodu mezi domy P. V. a L. B. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. listopadu 2011, č.j. 20 C 144/2018-80, výrokem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhá, aby soud zrušil rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odboru správního a organizačního č.j. JMK 159716/2007, sp. zn. S-JMK 159716/2007 OSO, ze dne 31.

1. 2008. Výrokem II a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a zaplacení znalečného. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 14. února 2013, č.j. 18 Co 117/2012-147, výrokem I. změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, „ že se P. V., povinnost obnovit pokojný stav odstraněním ucpávky z větracího okna spíže umístěného ve štítové zdi domu L. B. v P., směřujícího do průchodu mezi domy, neukládá. Tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, Odbor správní a organizační, Žerotínovo nám.

3/5, Brno č.j. JMK 159716/2007, sp. zn. S-JMK 159716/2007 OSO, ze dne 31. 1. 2008. Ve výroku II. se rozsudek soudu prvního stupně mění tak, že L. B. povinen zaplatit P. V. na náhradu nákladů řízení 5.900,- Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku III. se rozsudek soudu prvního stupně zrušuje. Výrokem II. uložil odvolací soud žalovanému zaplatit na náhradu nákladů odvolacího řízení 2.900,- Kč. Rozhodnutí Krajského soudu v Brně bylo doručeno žalobci dne 7. března 2013, přičemž právní moci nabylo 8. března téhož roku.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dne 26. dubna 2013 včasné dovolání, a to do výroku I. v části týkající se nákladů řízení a do výroku II. Jeho přípustnost žalobce opírá o ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Podle dovolatele záleží napadené rozhodnutí na vyřešení otázky procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a to posouzení uplatnění ustanovení § 150 o.s.ř. Jako dovolací důvod uvádí, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst.

1 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že odvolací soud vydal rozhodnutí, kterým se řízení končí, měl rozhodnout o nákladech celého soudního řízení (např. o soudním poplatku, o úhradě znalečného apod.) Konstatuje, že na daný případ není možné aplikovat ustanovení § 150 o.s.ř. a důvody hodné zvláštního zřetele shledávat v tom, že je žalovaný starobní důchodce a v jeho zdravotním stavu, když taktéž žalobce je po několika operacích invalidním důchodcem s invaliditou třetího stupně. Z výše uvedených důvodu žalobce navrhuje, aby dovolací soud připustil dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu a poté jej zrušil a v části výroku I. a ve výroku II. mu vrátil věc k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřil žalovaný, uvedl, že si žalobce úraz, na základě kterého je v současné době invalidní, zavinil sám. V zájmu uklidnění situace pak předkládá složenku o zaplacení 2.900,- Kč žalobci podle rozhodnutí odvolacího soudu. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2013.

Jak vyplývá z obsahu spisu, odvolací soud rozhodoval v posuzované věci v rámci jedné žaloby o dvou samostatných nárocích z titulu náhrady nákladů řízení, tj. 5.900,- Kč a náhradě nákladů odvolacího řízení ve výši 2.900.- Kč, přičemž žádná z částek nepřevyšovala 50.000,- Kč. Z ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o.s.ř. vyplývá, že proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst.

2, není dovolání podle § 237 o.s.ř. přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. pro nepřípustnost odmítl. U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení § 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. července 2013 JUDr. Pavel Pavlík předseda senátu