Detail rozhodnutí

28 Cdo 1643/2010

Soud: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2010:28.CDO.1643.2010.1
Datum: 8. 9. 2010
Stav textu: plný text dostupný

28 Cdo 1643/2010 U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského, a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce I. R. K. , JUDr. Milanem Ostřížkem, advokátem se sídlem Ostrava – Moravská Ostrava, Stodolní 26, proti žalovanému Statutárnímu městu Ostrava – Městskému obvodu Mariánské Hory a Hulváky , adresa pro doručování Ostrava – Mariánské Hory, Přemyslovců 63, zastoupeného JUDr. Oldřichem Benešem, advokátem se sídlem Ostrava – Mariánské Hory, Mojmírovců 41, o zaplacení částky 823.000,- Kč s příslušenstvím a v právní věci účastníků v opačném procesním postavení o zaplacení částky 232.117,20 Kč s příslušenstvím , vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn.

21 C 32/2001, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 22. 12. 2008, č. j. 51 Co 444/2008 - 368, takto: I. Dovolání se odmítá . II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náklady dovolacího řízení ve výši 12 257 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Oldřicha Beneše, advokáta se sídlem Ostrava – Mariánské Hory, Mojmírovců 41. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27.

2. 2008, č. j. 21 C 32/2001 – 329, byla výrokem označeným I. zamítnuta žaloba žalobce na zaplacení částky 823.000,- Kč s příslušenstvím z titulu zhodnocení nebytových prostor užívaných na základě neplatné nájemní smlouvy ze dne 27. 6. 1998, a výrokem označeným II. bylo vyhověno návrhu žalovaného na zaplacení dlužného nájemného a služeb s nájmem spojených v celkové výši 232.117,20 Kč. K odvolání žalobce, které směřovalo proti výroku rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu výroku označeného I. a navazujících výroků označených III. a VI., Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22.

12. 2008, č. j. 51 Co 444/2008 – 368, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil. Odvolací soud uvedl, že smlouva o nájmu nebytových prostor mezi účastníky řízení ze dne 27. 6. 1998 je neplatná a dále dovodil, že provedenými stavebními úpravami se hodnota nemovitosti v majetku žalovaného sice zvýšila, nicméně vzhledem k tomu, že stavební úpravy zaplatila společnost HABANA, spol. s r. o., není žalobce aktivně legitimován k uplatnění vynaložených nákladů na stavební úpravy. Odvolaní proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 27.

2. 2008, č. j. 21 C 32/2001 – 329 v rozsahu výroků označených II., IV., a V., podáno nebylo a rozsudek soudu prvního stupně proto v tomto rozsahu nabyl právní moci již dne 1. 5. 2008. Jelikož dovolání žalobce směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně o částce 823.000,- Kč, může být shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Přípustným však podle uvedeného ustanovení není, neboť dovolatelem vznesené námitky nemohou založit zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Dovolatel v dovolání ze dne 25. 3. 2009 konkrétně namítal, že a) žalovaný se zhodnocením nemovitosti stavebními úpravami obohatil na úkor žalobce a ten je proto také aktivně legitimován, b) vzájemnému nároku žalovaného na zaplacení dlužného nájemného a služeb s nájmem spojených v celkové výši 232.117,20 Kč nelze vyhovět, protože je založen na absolutně neplatném právním vztahu a navíc zanikl uzavřením dalšího absolutně neplatného závazkového vztahu se společností HABANA, spol. s r. o. Žalovaný ve vyjádření k dovolání podaném dne 5.

5. 2009 navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl, protože žalobce v dovolání neoznačil žádnou právní otázku, pro kterou by rozsudek odvolacího soudu měl mít v napadené části po právní stránce význam. K námitce ad a) týkající se aktivní legitimace žalobce Podle § 451 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odstavec 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odstavec 2).

Zjištěný skutkový stav dovoláním nijak nebyl zpochybněn a s ohledem na přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) ani zpochybněn být nemohl. Dovolací soud z něj proto při posuzování věci vycházel. Dle skutkového zjištění provedeného soudem prvního stupně byla rekonstrukce nebytových prostor ve vlastnictví žalovaného realizována společností S a M, s. r. o. (dále jen „společnost S a M“) a to na základě smlouvy o dílo uzavřené se společností HABANA spol. s r. o. (dále jen „společnost HABANA“), která cenu díla v celkové výši 917 000 Kč uhradila a v účetnictví společnosti HABANA je tato částka zaúčtována jako investice do cizího majetku.

Zákon přiznává právnickým osobám způsobilost mít práva a povinnosti, tedy právní subjektivitu (srov. § 18 odst. 1 obč. zák.). Právnické osoby jsou rovněž způsobilé nabývat práva a zavazovat se vlastními právními jednáními k povinnostem (srov. § 20 odst. 1 obč. zák.). Právnické osoby charakterizuje i jejich majetková autonomie, tedy schopnost nabývat, mít a zcizovat majetek, nabývat majetková práva a zavazovat se k povinnostem majetkové povahy. Z uvedeného vyplývá, že je vždy nutné rozlišovat mezi právními úkony učiněnými jednatelem jednajícím jménem právnické osoby (tj. úkony učiněnými samotnou právnickou osobou) a úkony učiněnými jednatelem jako fyzickou osobou (tj. úkony zavazujícími samotného jednatele jako fyzickou osobu).

Žalobce mezi těmito dvěmi rovinami ne vždy přesně rozlišuje, jak vyplývá např. z jeho odpovědi na otázku položenou v průběhu soudního jednání dne 17. 2. 2006 zástupcem žalovaného „zda finanční prostředky přijal jako fyzická osoba Ing. Křenek nebo jako jednatel společnosti Habana, když žalobce odpověděl: „Já si nedovedu představit, kdy vystupuji jako Ing. Křenek a kdy jako jednatel společnosti HABANA, já jsem prostě přijal peníze a víc k tomu uvést nemohu.“ (srov. č.l. 249). Ačkoliv se smlouvu o dílo, na jejímž základě byla částka 917.000,- Kč uhrazena, nepodařilo dohledat (srov. např. č. l.

130, 138, 154, 160, 161), soudy nižších stupňů dovodily, že byla uzavřena mezi společností HABANA a společností S a M. Tento skutkový závěr, jež ostatně není pro posouzení věci zásadní, nebyl v řízení nikým rozporován (srov. vyjádření žalobce na č. l. 248). Rozhodujícím pro posouzení věci totiž je, kdo cenu díla uhradil, a na čí úkor se tedy žalovaný bezdůvodně obohatil. Z konečné faktury na částku 917.000,- vystavené společností S a M na společnost HABANA (č. l. 146), a z toho, že společnost HABANA zaúčtovala v roce 1998 částku 917.000,- Kč jako technické zhodnocení cizího majetku (č. l.

220), je zřejmé, že cenu díla uhradila právě tato společnost. Žalovaný se tak obohatil na úkor společnosti HABANA a nikoliv na úkor žalobce jako fyzické osoby, jak shodně dovodily soudy nižších stupňů. Protože k bezdůvodnému obohacení na úkor žalobce jako fyzické osoby nedošlo, nemůže být ani aktivně legitimován k podání žaloby. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani smlouva o spolupráci při rekonstrukci uzavřená mezi společností HABANA a žalobcem dne 2. 3. 1998. Ostatně i z věty první čl. II odst.

1 této smlouvy (srov. č.l. 147, „Habana s. r. o. zajistí svým jménem a na svůj účet dodávku rekonstrukce objektu...prostřednictvím vybrané stavební firmy“ ) vyplývá, že náklady rekonstrukce měla nést společnost HABANA. Pokud se žalobce touto dohodou zavázal společnosti HABANA tyto náklady následně uhradit (srov. čl. II odst. 3 smlouvy o spolupráci při rekonstrukci, č. l. 147), byl tím založen nový závazek žalobce vůči společnosti HABANA, který však na závazkový právní vtah z bezdůvodného obohacení mezi žalovaným a společností HABANA neměl žádný vliv.

Za této situace je závěr soudů nižších stupňů o neexistenci aktivní legitimace na straně žalobce jsou správný a tato námitka proto nemůže založit přípustnost dovolání. K námitce ad b) týkající se nároku žalovaného na úhradu dlužného nájemného Jak již bylo uvedeno, soud prvního stupně vyhověl návrhu žalovaného a rozsudkem ze dne 27. 2. 2008, č. j. 21 C 32/2001 – 329, ve výroku označeném II. týkajícím se nároku na zaplacení dlužného nájemného a služeb s nájmem spojených zavázal žalobce k zaplacení částky ve výši 222 535,40 Kč s příslušenstvím.

Žalobce však odvoláním ze dne 30. 4. 2008 (č. l. 346) napadl pouze výroky označené I., III. a VI a rozhodnutí okresního soudu tak v rozsahu výroků II., IV. a V. nabylo právní moci již dne 1.

5. 2008. Jinak řečeno, námitka dovolatele se týká právě nároku na zaplacení dlužného nájemného a služeb s nájmem spojených v celkové výši 232 117,20 Kč, tedy nároku, o kterém odvolací soud nerozhodoval. Napadá – li proto dovolatel rozsudek odvolacího soudu, nemůže mít posouzení námitky, která se týká nároku, o kterém odvolací soud rozhodoval, žádný vliv na výsledek sporu. Ani ona proto nemůže založit přípustnost dovolání. Z důvodů shora uvedených dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá zásadní právní význam, neboť je v souladu se zákonem, právní teorií i ustálenou judikaturou.

Vycházeje z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání a vyjádření žalovaného k němu jsou účastníkům známy a jsou součástí procesního spisu vedeného soudem prvního stupně, dovolání podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl. O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobci, jejichž dovolání bylo odmítnuto, uložil dovolací soud povinnost zaplatit žalované účelně vynaložené náklady, které jí vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta.

Tyto náklady se sestávají z odměny advokáta ve výši 10 000,- Kč (§ 10 odst. 3, § 3 odst. 1 bod 5, § 15, § 14, § 18 odst. 1 věta první vyhlášky č. 484/2000 Sb.) a z paušální částky náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1, 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), vše zvýšeno o DPH ve výši 19 %, celkem tedy 12 257 Kč. Platební místo a lhůta ke splnění uložené povinnosti byly stanoveny podle § 149 odst.

1 a § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu. V Brně dne 8. září 2010 JUDr. Iva B r o ž o v á, v. r. předsedkyně senátu