Detail rozhodnutí

11 Tcu 1/2003

Soud: Nejvyšší soud
ECLI: ECLI:CZ:NS:2003:11.TCU.1.2003.1
Datum: 20. 1. 2003
Stav textu: plný text dostupný

U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky projednal dne 20. ledna 2003 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů a rozhodl t a k t o : Podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb. se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají údaje o odsouzení občana České republiky D. Š., rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech ze dne 24. 9. 1997, sp .zn. 201 Ls 108 Js 21555/97 pro trestný čin krácení daní v sedmi případech podle § 369, § 370 odst.

1, č. 2, § 373 odst. 1 § 375 odst. 2 AO, § 25 odst. 2 a § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo, k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let a čtyř měsíců. O d ů v o d n ě n í : Rozsudkem Obvodového soudu v Drážďanech ze dne 24. 9. 1997, sp. zn. 201 Ls 108 Js 21555/97, jenž nabyl právní moci dne 2. 10. 1997, byl D. Š. uznán vinným trestným činem krácení daní v sedmi případech podle § 369, § 370 odst.

1, č. 2, § 373 odst. 1 § 375 odst. 2 AO, § 25 odst. 2 a § 53 trestního zákona Spolkové republiky Německo. Uvedeného trestného činu se podle zjištění soudu dopustili tím, že společně s dalšími pachateli převezli v době od 2. 3. 1997 do 8. 4. 1997 v šesti případech vždy nejméně 293.600 kusů a v jednom případě asi 146.800 kusů nezdaněných a neproclených cigaret a to tak, že v České republice po předchozí domluvě naložili nákladní vozidlo SPZ CHA – D 177 s návěsem SPZ CHA – D 228 a v jednom případě SPZ CHA D - 226 patřící zasilatelské firmě Q. cigaretami.

Poté jel spoluobviněný s touto soupravou přes hranice, kde nahlásil, že jede s prázdnou a obviněný Š. s další osobou pak přijeli s malým transportérem Fiat Scudo, SPZ ULA 77-22 do Německa, vybavili jej úředními německými tabulkami a setkali se po přejetí hranic s prvním spoluobviněným V. na odpočívadle S. Pak naložili cigarety do transportéru a odvezli je konečnému odběrateli v blízkosti E. Výše celkové sumy zkrácených dávek ve všech sedmi případech činí 462.200,- DM. Za jednotlivé jízdy obdržel obviněný odměnu ve výši 300,- DM za první, 420,- DM za druhou až čtvrtou jízdu a za pátou a šestou jízdu dostal 500,- DM.

Za jízdu dne 8. 4. 1997, při které byl zatčen, odměnu nedostal. Za tento trestný čin byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody na dva roky a čtyři měsíce. Dne 3. 1. 2003 pod sp. zn. 2463/2002-MO-M podalo Ministerstvo spravedlnosti České republiky podle § 4 odst. 2 zák. č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů (dále jen zákon), Nejvyššímu soudu České republiky návrh na zapsání výše uvedeného odsouzení německého soudu do evidence Rejstříku trestů České republiky. Nejvyšší soud České republiky věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro zápis odsouzení cizozemským soudem do evidence Rejstříku trestů.

Podle § 4 odst. 1 zákona se do evidence Rejstříku trestů zaznamenávají údaje o odsouzení cizozemským soudem, jestliže o uznání rozsudku takového soudu rozhodl podle § 384a odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky. Podle § 4 odst. 2 zákona může však Nejvyšší soud České republiky na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se do evidence Rejstříku trestů zaznamenají též údaje o jiném odsouzení občana České republiky cizozemským soudem, jestliže se týká činu, který je trestným i podle právního řádu České republiky, a zápis do evidence je odůvodněn závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.

Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen cizozemským soudem, přičemž odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právního řádu České republiky (trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 tr. zák.). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona. V posuzované věci jsou dány ovšem i podmínky materiální povahy. Obviněný se pro finanční prospěch dopustil opakovaně závažné trestné činnosti.

Tuto činnost spáchal opakovaně v rámci organizované skupiny a způsobil touto trestnou činností škodu velkého rozsahu. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen již poměrně citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení § 4 odst. 2 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny. Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl. P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 20. ledna 2003 Předseda senátu: JUDr. Antonín Draštík