Decision detail

II.ÚS 1011/22 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2022:2.US.1011.22.1
Date: 26. 4. 2022
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 1011/22 ze dne 26. 4. 2022

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaromíra Jirsy a Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti P. K., zastoupeného Michaelou Zelinkovou Opršalovou, advokátkou, sídlem v Semilech, Nádražní 24, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 12 To 21/2022-1239 ze dne 27. 1. 2022 a usnesení Okresního soudu v Semilech č. j. 4 T 108/2015-1224 ze dne 15. 12. 2021, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl.

36 Listiny základních práv a svobod.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným usnesením Okresní soud v Semilech podle § 83 odst.

1 trestního zákoníku (dále též "TrZk") rozhodl, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání 3 let, který mu byl uložen pravomocným rozsudkem téhož soudu č. j.

4 T 108/2015-911 ze dne 17.

2015 původně jako podmíněný s pětiletou zkušební dobou.

Toto rozhodnutí napadl stěžovatel včasnou stížností, již Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví citovaným usnesením jako nedůvodnou zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítl, že soudy nevyhodnotily předběžnou otázku týkající se zákonné roční lhůty, předvídané ustanovením § 83 odst.

3 TrZk, správně.

Zkušební doba pro podmíněné odsouzení uplynula dnem 18.

2020.

Tímto dnem současně počala běžet jednoroční lhůta k vydání rozhodnutí soudu o tom, zda se stěžovatel ve zkušební době osvědčil.

Tato lhůta skončila dnem 18.

2021.

Během této doby však soud rozhodnutí o (ne)osvědčení se stěžovatele neučinil, takže nastala zákonná fikce, že se ve zkušební době osvědčil.

Stěžovatel nesouhlasí s tím, že bylo třeba vyčkávat pravomocného skončení trestního řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn.

4 T 25/2021 pro přečin výtržnictví dle § 358 odst.

1, odst.

2 písm. a) TrZk, jehož se měl dopustit dne 14.

2020, a pro zločin vydírání podle § 175 odst.

1 a 2 TrZk, který měl spáchat dne 27.

2020.

Stěžovatel má za to, že důvodem k přeměně trestu byl již pravomocný rozsudek Okresního soudu v Semilech č. j.

4 T 105/2018-330 ze dne 26.

2018.

Jeho chování tak mělo být posuzováno bezprostředně, a nikoliv při překročení lhůt.

Sankce za protiprávní jednání mají být dle něj ukládány bezprostředně, aby působily výchovně, preventivně a chránily společnost, což v jeho případě splněno nebylo.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných soudních rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel ve své argumentaci pomíjí, že soud, který podle § 83 odst.

1 TrZk rozhoduje o tom, zda podmíněně odsouzený vedl ve zkušební době řádný život a vyhověl uloženým podmínkám, nemůže přihlédnout k odsouzení, jež bylo zahlazeno, jako ke skutečnosti svědčící o tom, že nevedl řádný život.

Z napadených rozhodnutí vyplývá, že stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Semilech č. j.

4 T 105/2018-330 ze dne 26.

2018 odsouzen k úhrnnému trestu obecně prospěšných prací ve výměře 250 hodin.

Tento trest stěžovatel dne 29.

2019 vykonal, pročež se naň nadále hledělo, jako kdyby nebyl odsouzen [§ 65 odst.

4 (po novelizaci trestního zákoníku odst.

5) TrZk].

Trestní soudy správně uzavřely, že zahlazení odsouzení brání tomu, aby bylo k danému odsouzení stěžovatele přihlíženo jako k okolnosti vypovídající o tom, že se stěžovatel ve zkušební době podmíněného odsouzení neosvědčil, resp. že nevedl řádný život.

Stejně tak není z ústavního hlediska rozhodné, proč okresní soud nepřikročil záhy po nabytí právní moci jeho rozsudku ze dne 26.

2018 k přeměně dřívějšího podmíněného trestu odnětí svobody na trest nepodmíněný a nenařídil jeho výkon.

Ne každé spáchání trestného činu ve zkušební době musí být nevyhnutelně známkou nevedení řádného života a podnětem k automatické přeměně.

Okresní soud zmíněné odsouzení rozsudkem č. j.

4 T 105/2018-330 ze dne 26.

2018 za důvod k rozhodnutí o výkonu trestu (či přijetí doplňujících opatření) jednoduše nepovažoval, což mu trestní zákoník umožňuje.

Za tento důvod pokládal až odsouzení stěžovatele mj. pro zločin vydírání podle § 175 odst.

1 a 2 TrZk, k čemuž došlo rozsudkem Okresního soudu v Semilech č. j.

4 T 25/2021-412 ze dne 16.

2021.

Ten však nabyl právní moci až dne 25.

11.

2021, a proto k překročení jednoroční lhůty stanovené § 83 odst.

3 TrZk došlo zaviněním stěžovatele, a nikoli lhostejností soudu.

Vzpomenutá fikce o osvědčení se stěžovatele tedy nemohla nastat.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. dubna 2022 David Uhlíř v. r. předseda senátu