Decision detail

I.ÚS 1075/22 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2022:1.US.1075.22.1
Date: Nov 8, 2022
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 1075/22 ze dne 11. 8. 2022

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Daniela Hájka, zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Opatovická 1659/4, Praha 1, proti III. výroku rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022 č. j. 8 A 89/2019-44, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, Ministerstva dopravy, nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, a Magistrátu hlavního města Prahy, Mariánské nám. 2/2, Praha 1, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se ústavní stížností podle čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy domáhá zrušení výroku v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena jeho ústavně zaručená práva podle čl.

11 odst.

1 a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že městský soud rozhodl chybně o nákladech řízení.

Stěžovateli mělo náležet právo na jejich náhradu, poněvadž v soudním řízení byl procesně úspěšný; nepodal-li by žalobu, nebylo by ani pro stěžovatele příznivého rozsudku.

Stěžovatel zdůrazňuje, že rozhodování o nákladech soudního řízení správního ovládá zásada úspěchu ve věci, stejně jako v občanském soudním řízení.

Stěžovatel proto analogicky odkazuje na § 142 odst.

3 o. s. ř., podle kterého se přizná plná náhrada nákladů řízení částečně úspěšnému účastníkovi, závisí-li rozhodnutí na úvaze soudu.

Taková situace přitom nastala v nyní posuzované věci.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k projednání a rozhodnutí věci, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální náležitosti a procesní předpoklady pro posouzení ústavní stížnosti stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní stížnost směřuje proti nákladovému výroku rozsudku správního soudu.

Jak Ústavní soud zjistil z vyjádření vedlejšího účastníka - Ministerstva dopravy, ve věci rovněž probíhá řízení o jeho kasační stížnosti směřující proti v záhlaví uvedenému rozsudku jako celku, a to pod sp. zn.

3 As 84/2022.

Ústavní stížnost stěžovatele je proto návrhem nepřípustným.

Podle § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.

3 téhož zákona); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst.

4 téhož zákona).

V souladu s uvedenou zásadou může ústavní stížnost směřovat jen proti rozhodnutím "konečným", tedy o posledním takovémto prostředku.

Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná, pochybení orgánů veřejné moci v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní.

Splnění podmínky "konečnosti" rozhodnutí lze připustit i u některých nemeritorních rozhodnutí, avšak pouze za předpokladu, že jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele a zároveň tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení o věci samé dosud neskončilo (např. nález sp. zn.

III.

ÚS 441/04 nebo stanovisko pléna sp. zn.

Pl.

ÚS-st.

35/13).

V nyní posuzované věci nastala situace, kdy je rozhodnutí, jehož nákladový výrok je napaden ústavní stížností, současně napadeno kasační stížností ve věci samé.

Vedlejší účastník v kasační stížnosti brojí zejména proti snížení pokuty městským soudem ve II. výroku v záhlaví uvedeného rozsudku.

Domáhá se zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku jako celku a vrácení věci městskému soudu k novému projednání.

I výrok napadený nyní posuzovanou ústavní stížností proto může být jako výrok akcesorický dotčen rozhodovací činností Nejvyššího správního soudu (srov. § 109 odst.

3 a § 110 odst.

1 a 2 s. ř. s.), což je Ústavní soud povinen respektovat.

Není přitom rozhodné, že kasační stížnost směřující toliko proti výroku o nákladech řízení je nepřípustná ze zákona (§ 104 odst.

2 s. ř. s.); procesní opatrnost stěžovatele je pochopitelná, a to obzvláště za situace, kdy sám kasační stížností proti v záhlaví uvedenému rozsudku nebrojil, avšak posouzením ústavní stížnosti jako přípustné by Ústavní soud nerespektoval subsidiaritu ústavní stížnosti a předjímal výsledek řízení o kasační stížnosti, což mu nepřísluší (srov. usnesení sp. zn.

III.

ÚS 941/19 ).

Stejně tak není rozhodné, uplatnil-li opravný prostředek (jiný) účastník řízení, jehož zájem na výsledku řízení ve věci samé je v kolizi se zájmem stěžovatele.

Jde totiž o to, zda má stěžovatel možnost efektivně uplatnit svoje námitky v důsledku rozhodovací činnosti orgánu rozhodujícího o opravném prostředku (srov. bod 17 sp. zn.

IV.

ÚS 1112/20 či bod 10 usnesení sp. zn.

III.

ÚS 624/20 ).

Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele na jeho právech nepoškozuje, neboť jak Ústavní soud opakovaně judikoval (např. usnesení sp. zn.

IV.

ÚS 29/18 nebo sp. zn.

ÚS 3200/21 ), případnou novou ústavní stížnost proti rozhodnutím soudů nelze odmítnout jako návrh opožděný.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle § 43 odst.

1 písm. e) ve spojení s § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna 2022 JUDr.

Vladimír Sládeček, v. r. soudce zpravodaj