Decision detail

III.ÚS 1928/21 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2021:3.US.1928.21.1
Date: 17. 8. 2021
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 1928/21 ze dne 17. 8. 2021

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti D. D., t. č. Věznice Břeclav, zastoupeného advokátem Mgr. Davidem Macháčkem, sídlem T. G. Masaryka 108, Kladno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15. dubna 2021 č. j. 1 To 34/2021-4354 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. března 2021 č. j. 8 To 358/2020-4324, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Posuzovanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť tvrdí, že jimi došlo k porušení jeho práv zaručených čl.

36 Listiny základních práv a svobod.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, stěžovatel byl rozsudkem Okresního soudu v Prostějově č. j.

11 T 130/2016-1644 ze dne 25.

2017 uznán vinným mimo jiné ze spáchání zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy dle § 283 odst.

1, odst.

2 písm. c) trestního zákoníku.

Usnesením Okresního soudu v Prostějově č. j.

11 T 130/2016-4254 ze dne 29.

2020 bylo rozhodnuto, že se stěžovateli nepřiznává nárok na bezplatnou obhajobu.

Proti tomuto usnesení stěžovatel podal stížnost, s níž vznesl námitku podjatosti celého senátu 8 To Krajského soudu v Brně.

Tuto námitku odůvodnil tím, že se vůči soudci tohoto senátu V.

Č. dopustil trestného činu.

Krajský soud v Brně ústavní stížností napadeným usnesením podle § 31 odst.

1 trestního řádu rozhodl, že senát Krajského soudu v Brně 8 To ve složení z předsedkyně senátu Mgr.

Markéty Jirsové a soudců JUDr.

Vlastimíra Čecha a Mgr.

Dana Krátkého není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení.

Trestným činem, kterého se stěžovatel ve vztahu k soudci Č. dopustil, je trestný čin zasahování do nezávislosti soudu podle § 335 odst.

1 trestního zákoníku, který spáchal ve zkratce tím, že do datové schránky Okresního soudu v Prostějově odeslal zprávu, dle níž soudce krajského soudu (včetně výslovně jmenovaného soudce Č.) vulgárně uráží a vyhrožuje jim.

Jak k tomu krajský soud uvedl, o probíhajícím trestním řízení pro tento trestný čin nebyl nikdo ze senátu 8 To informován, a jelikož proti odsuzujícímu rozsudku okresního soudu v této věci nebyl podán opravný prostředek, obsah tohoto trestního spisu nebyl senátu 8 To znám a nemohl na něj již z toho důvodu mít žádný dopad.

Navíc urážka soudce není sama o sobě způsobilá k jeho vyloučení z úkonů v trestním řízení, neboť by to znamenalo, že by obviněný v rozporu se zásadou zákonného soudce mohl dle vlastní libovůle dosáhnout změny složení senátu.

Vrchní soud v Olomouci ústavní stížností napadeným usnesením stěžovatelovu stížnost proti rozhodnutí krajského soudu zamítl, neboť se se závěry krajského soudu ztotožnil.

V ústavní stížnosti stěžovatel vyjadřuje svůj nesouhlas s posouzením možné podjatosti senátu 8 To, přičemž napadená rozhodnutí jsou nadto dle jeho názoru nedostatečně odůvodněná.

Dříve než Ústavní soud přikročí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje náležitosti kladené na ni zákonem o Ústavním soudu, tedy mimo jiné i to, zda je přípustná.

Podle § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu je přitom ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

V souladu s tím Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje zásadu subsidiarity řízení o ústavní stížnosti, která se mimo jiné projevuje v tom, že ústavní stížností lze napadat soudní rozhodnutí teprve tehdy, nelze-li jeho případnou protiústavnost napravit jiným způsobem [srov. např. nález sp. zn.

III.

ÚS 62/95 ze dne 30.

11.

1995 (N 78/4 SbNU 243) či usnesení sp. zn.

ÚS 4033/12 ze dne 7.

11.

2012; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz].

Ústavní soud proto až na výjimky do neskončených řízení nevstupuje a jako nepřípustné odmítá ústavní stížnosti i v případech, kdy sice existuje pravomocné rozhodnutí soudu, jímž však nebyla věc ukončena.

Za takové Ústavní soud považuje i rozhodnutí, jímž bylo v průběhu soudního řízení rozhodnuto o nepodjatosti soudce, neboť vychází z toho, že řízení ve věci samé doposud neskončilo a že případně i vadné posouzení námitky podjatosti může být ještě napraveno (z mnoha viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn.

II.

ÚS 929/21 ze dne 13.

2021).

Z toho důvodu nelze napadené rozhodnutí vrchního soudu považovat za konečné, jakkoliv přímo proti němu nejsou přípustné opravné prostředky, a proto je podaná ústavní stížnost nepřípustná.

Bude-li mít stěžovatel za to, že meritorní rozhodnutí bylo vydáno soudcem podjatým, nic mu nebrání, aby proti takovému rozhodnutí brojil samostatnou ústavní stížností (což ostatně učinil a jeho ústavní stížnost proti rozhodnutí soudů o přiznání nároku na bezplatnou obhajobu je vedena pod sp. zn.

III.

ÚS 2105/21 ).

Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. srpna 2021 Milada Tomková v. r. soudkyně zpravodajka