Decision detail

I.ÚS 216/20 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2020:1.US.216.20.1
Date: 24. 4. 2020
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 216/20 ze dne 24. 4. 2020

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudce Jaromíra Jirsy a soudce zpravodaje Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Jaroslava Volfa, zastoupeného JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem se sídlem Rumunská 1720/12, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 22 Cdo 2710/2019-574 ze dne 30. 10. 2019, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 26 Co 61/2019-555 ze dne 7. 5. 2019 a rozsudku Okresního soudu v Jičíně č. j. 7 C 191/2014-504 ze dne 30. 11. 2018, za účasti Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Jičíně jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi byla porušena jeho základní práva garantovaná čl.

11 odst.

1, 36 odst.

1 a čl.

37 odst.

3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí se podává, že Okresní soud v Jičíně rubrikovaným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele, kterou se domáhal odstranění zděného skladu hospodářských nářadí a dřevěného plotu na blíže specifikovaných pozemkových parcelách (výrok I.).

Dále určil, že žalovaní (vedlejší účastníci v řízení před Ústavním soudem) jsou vlastníky pozemku parc. č.

X - ostatní plocha v k. ú.

Jičín, podle geometrického plánu č.

4164-146-2017 ze dne 23.

2017, vyhotoveného Ing.

Svatavou Korelovou a potvrzeného Katastrálním úřadem pro Královehradecký kraj dne 29.

2017 s tím, že tento geometrický plán je nedílnou součástí rozsudku (výrok II.).

Stěžovateli pak uložil nahradit žalovaným náklady řízení (výrok III.).

Krajský soud v Hradci Králové pak prvoinstanční rozsudek v meritu věci potvrdil a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání stěžovatele Nejvyšší soud v záhlaví rubrikovaným unesením odmítl pro nepřípustnost podle § 243c odst.

1 občanského soudního řádu (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II.).

Vzhledem k tomu, že podrobnosti nyní projednávaného případu jsou účastníkům řízení dobře známy, není třeba je blíže rekapitulovat.

Stěžovatel v ústavní stížnosti obecným soudům vytýká zejména to, že vadně hodnotily důkazy a vadně posoudily zákonem stanovené podmínky pro vydržení pozemku vedlejšími účastníky řízení, zejména otázku existence jejich dobré víry, a dále to, že ze strany obecných soudů nebyly pečlivě zhodnoceny veškeré skutkové okolnosti případu, čímž došlo k porušení stěžovatelova práva na soudní ochranu, práva vlastnit majetek a také k porušení zásady rovnosti účastníků řízení.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zvážil námitky stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle ustanovení § 43 odst.

3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud připomíná, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl.

83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")], který stojí mimo soustavu soudů (čl.

91 odst.

1 Ústavy).

Vzhledem k tomu jej nelze považovat za další - "superrevizní" - instanci v systému obecné justice, oprávněnou svým vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování obecných soudů; jeho úkolem je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo.

Proto je třeba vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí obecných soudů.

O zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady).

O takové vady se však podle náhledu Ústavního soudu v předmětném případě nejedná, neboť stěžovatel toliko polemizuje se závěry obecných soudů ohledně podmínek pro vydržení předmětného pozemku vedlejšími účastníky, hodnocením důkazů a aplikací podústavního práva.

Pokud se týká námitek stěžovatele k hodnocení důkazů provedeným obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud na svou konstantní judikaturu, dle níž je Ústavní soud povolán zasáhnout do pravomoci obecných soudů a jejich rozhodnutí zrušit pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají [srov. nález Ústavního soudu sp. zn.

III.

ÚS 84/94 ze dne 20.

1995 (N 34/3 SbNU 257)].

Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, neshledal.

Ústavnímu soudu nepřísluší "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy, a to ani v případě, kdyby se s takovým hodnocením neztotožňoval [srov. nález Ústavního soudu sp. zn.

III.

ÚS 23/93 ze dne 1.

1994 (N 5/1 SbNU 41)].

Ačkoliv stěžovatel používá argumenty svými základními právy, jen pokračuje v polemice o obsahu dokazování, zjišťování skutkového stavu a hodnocení podústavního práva obecnými soudy ohledně zákonem stanovených podmínek pro vydržení.

Ústavní soud však v jeho námitkách žádný ústavněprávní přesah neshledal; naopak obecné soudy se se všemi námitkami stěžovatele řádně vypořádaly a svá rozhodnutí plausibilně a náležitě odůvodnily v souladu s ústavněprávními požadavky vyplývajícími z čl.

36 odst.

1 Listiny.

Úvahy jmenovaných soudů se zakládají na ústavně souladné racionální argumentaci a jsou reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v čl.

82 odst.

1 Ústavy, pročež postačí v podrobnostech na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.

Ústavní soud uzavírá, že žádné pochybení, které by mohlo zakládat porušení ústavně zaručených práv stěžovatele ze strany obecných soudů, zjištěno nebylo.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2020 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu