Decision detail

I.ÚS 804/19 #1

Court

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2019:1.US.804.19.1

Date

28. 5. 2019

Text status

full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 804/19 ze dne 28. 5. 2019

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti Jiřiny Hezké, zastoupené JUDr. Helenou Hostovskou, advokátkou se sídlem Vlastina 602/23, 323 00 Plzeň, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 13 Co 4/2014-661 ze dne 21. 2. 2019, rozsudku Okresního soudu Plzeň-město č. j. 23 C 56/88-126 ze dne 3. 6. 1993, ve znění opravného usnesení téhož soudu č. j. 23 C 56/88-134 ze dne 23. 6. 1993, a proti usnesení Krajského soudu v Plzni sp. zn. 13 Co 4/2014 ze dne 24. 1. 2019 o nepřipuštění změny žaloby, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka se domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí vydaných soudy v řízení o odškodnění jejího pracovního úrazu, vedeném u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 23 C 56/88. Ústavní soud se podanou ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její věcné projednatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. V záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Plzni není posledním procesním prostředkem k ochraně práv stěžovatelky ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Lze jej totiž napadnout dovoláním, což stěžovatelka ostatně dle svých slov sama učinila. Z toho důvodu je pak ústavní stížnost nepřípustná i proti předchozímu rozsudku Okresního soudu Plzeň-město. Pokud jde o vpředu uvedené usnesení o nepřipuštění (části) změny žaloby, nutno poznamenat, že ústavní stížnost tu směřuje proti rozhodnutí, jež není konečným rozhodnutím ve věci samé. Podle stanoviska pléna Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS-st. 43/16 ze dne 15. 11. 2016, vyhlášeného ve Sbírce zákonů pod č. 394/2016 Sb., je ústavní stížnost směřující proti usnesení, jímž se nepřipouští změna žaloby podle ustanovení § 95 odst. 2 o. s. ř., nepřípustná ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. K tomu se sluší podotknout, že odmítnutím ústavní stížnosti fakticky pro předčasnost není stěžovatelka nijak poškozena na svém právu na přístup k soudu. Po řádném projednání dovolání a rozhodnutí o něm bude moci namítat veškeré své nynější výhrady, včetně těch, které mají procesní charakter a které bez dalšího nelze úspěšně vznést v dovolání. Obdobně to platí i pro akcesorické výroky o nákladech řízení. Ačkoli proti nim není dovolání ze zákona přípustné (srov. § 238 odst. 1 písm. h/ o. s. ř.), rozhodovací praxe Ústavního soudu spočívá na tom, že ústavní stížnost směřující proti nákladovým výrokům je i po (nevyhovujícím) rozhodnutí dovolacího soudu věcně projednatelná (z poslední doby viz např. bod 8 usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 870/19 ze dne 24. 4. 2019), jsou-li přirozeně splněny ostatní podmínky řízení. Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 28. května 2019 Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj