Search
Back to search

Decision detail

I.ÚS 2886/19 #1

Court
Ústavní soud
ECLI
ECLI:CZ:US:2019:1.US.2886.19.1
Date
24. 9. 2019
Text status
full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 2886/19 ze dne 24. 9. 2019

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. S., zastoupené JUDr. Vladimírem Vaňkem, advokátem, se sídlem v Praze, Karlovo náměstí 559/28, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27. června 2019 sp. zn. 46 T 5/2015, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Proti shora uvedenému usnesení obecného soudu podala stěžovatelka ústavní stížnost, ve které tvrdí, že jím došlo k porušení práv, zaručených v čl. 10 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 39 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Tímto usnesením bylo v trestní věci obviněného S. A. Z. rozhodnuto tak, že podle § 78 odst. 7 trestního řádu s přihlédnutím k § 79 odst. 4 trestního řádu byla zamítnuta žádost stěžovatelky o vrácení věcí, a to finanční hotovosti ve výši 1 233 400 Kč a 2 015,15 EUR.

2. Stěžovatelka v odůvodnění ústavní stížnosti podrobně popsala skutkové okolnosti daného případu ze svého pohledu a doplnila je obsáhlými přílohami. Uvedla, jak se seznámila se svým již zesnulým mužem J. S., posléze trestně stíhaným a následně zbaveným způsobilosti k právním úkonům. Byla prý velmi překvapena, když v souvislosti s trestním stíháním manžela byla u nich v domě dne 19. 3. 2014 provedena domovní prohlídka, při které se zhroutila a byla odvezena k ošetření. Byla přitom odňata částka ve výši 1 233 400 Kč a 2 015,15 EUR, kterou stěžovatelka žádala vrátit, jelikož se co do výše 1 200 000 Kč údajně jednalo o peníze z půjčky a úschovy od zetě L. H. a dále o její vlastní peníze, které měly prý původ v dědictví, daru, stavebním spoření a důchodu manžela. Totéž tvrdí stěžovatelka také v ústavní stížnosti; dále také opětovně zpochybňuje tvrzení obžalovaného J. T. ohledně okolností zapůjčení předmětných finančních prostředků. Jelikož její manžel zemřel, nelze podle ní rozhodnout, zda byl vinen a spáchal trestnou činnnost, pro kterou byl stíhán a tedy také zda předmětná finanční částka byla nástrojem, určeným k páchání trestné činnosti nebo výnosem z ní.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti je Ústavní soud oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže nepostupují ve shodě s Ústavou, ústavními zákony a principy, které vyplývají z Listiny základních práv a svobod, zejména pak její hlavy páté. Soud se v napadeném usnesení námitkami stěžovatelky řádně zabýval a odůvodnil svoje závěry. Podrobně vyložil, proč stěžovatelce nelze v její žádosti vyhovět. Podle soudu nadále existuje důvodný předpoklad podílu dnes již zemřelého obviněného S. na trestné činnosti, a jakékoli omezení v zajištění předmětných finančních prostředků je proto předčasné. Na tomto závěru nelze shledat nic neústavního. Stěžovatelka sice zastává odlišný právní názor, to však samo o sobě nemůže opodstatněnost ústavní stížnosti založit. Ústavní soud konstatuje, že lze souhlasit se závěry krajského soudu, proč nemohl v tomto stadiu trestního řízení vyhovět žádosti o vrácení zajištěné finanční hotovosti. Stěžovatelka tak vlastně podáním ústavní stížnosti žádala o vstup do oblasti, v dané fázi trestního řízení vyhrazené obecným soudům, nebo o předjímání výsledku dalšího soudního řízení, což však Ústavnímu soudu nepřísluší.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jako soudní orgán ochrany ústavnosti je Ústavní soud oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů pouze tehdy, jestliže nepostupují ve shodě s Ústavou, ústavními zákony a principy, které vyplývají z Listiny základních práv a svobod, zejména pak její hlavy páté. Soud se v napadeném usnesení námitkami stěžovatelky řádně zabýval a odůvodnil svoje závěry. Podrobně vyložil, proč stěžovatelce nelze v její žádosti vyhovět. Podle soudu nadále existuje důvodný předpoklad podílu dnes již zemřelého obviněného S. na trestné činnosti, a jakékoli omezení v zajištění předmětných finančních prostředků je proto předčasné. Na tomto závěru nelze shledat nic neústavního. Stěžovatelka sice zastává odlišný právní názor, to však samo o sobě nemůže opodstatněnost ústavní stížnosti založit. Ústavní soud konstatuje, že lze souhlasit se závěry krajského soudu, proč nemohl v tomto stadiu trestního řízení vyhovět žádosti o vrácení zajištěné finanční hotovosti. Stěžovatelka tak vlastně podáním ústavní stížnosti žádala o vstup do oblasti, v dané fázi trestního řízení vyhrazené obecným soudům, nebo o předjímání výsledku dalšího soudního řízení, což však Ústavnímu soudu nepřísluší.

4. Ústavní stížnost stěžovatelky tedy byla odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 24. září 2019 David Uhlíř v. r. předseda senátu