Decision detail

I.ÚS 2593/19 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2019:1.US.2593.19.1
Date: Dec 11, 2019
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 2593/19 ze dne 12. 11. 2019

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Davida Uhlíře, soudců JUDr. Tomáše Lichovníka a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Miroslava Vobeckého, zastoupeného JUDr. Václavem Veselým, advokátem se sídlem Gutova 3297/4, Praha 10, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2019 č. j. 4 As 246/2019-23, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatel se domáhá zrušení výroku I v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího správního soudu, jímž bylo zastaveno řízení o jeho kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4.

2019 č. j.

1 A 82/2018-36.

Stěžovatel tvrdí, že uvedeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva podle čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

4 Ústavy.

K tomu mělo podle stěžovatele dojít v důsledku nesprávného postupu kasačního soudu, který zastavil řízení o jeho kasační stížnosti z důvodu opožděného zaplacení soudního poplatku.

Stěžovatel má za to, že Nejvyšší správní soud zastavil řízení o stěžovatelem včas podané kasační stížnosti v rozporu se zákonem č.

549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen "zákon o soudních poplatcích").

Dále navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost výroku I napadeného usnesení Nejvyššího správního soudu.

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Praze výše citovaným rozsudkem zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí vedlejšího účastníka ze dne 4.

2018 č. j.

PPR-24327-3/ČJ-2018-990420.

Stěžovatel proti tomuto rozsudku podal včasnou kasační stížnost.

Vzhledem k tomu, že neuhradil soudní poplatek současně s podáním žaloby, Nejvyšší správní soud jej usnesením ze dne 11.

2019 č. j.

4 As 246/2019-12 vyzval, aby tak podle § 9 odst.

1 zákona o soudních poplatcích učinil do 15 dní ode dne doručení tohoto usnesení.

Usnesení bylo doručeno zástupci stěžovatele dne 13.

2019, lhůta k zaplacení soudního poplatku tak uplynula dne 28.

2019.

Stěžovatel zaplatil soudní poplatek až dne 2.

2019.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel zaplatil soudní poplatek až po skončení stanovené lhůty, kasační soud napadeným usnesením řízení zastavil (výrok I) podle § 47 písm. c) s. ř. s. ve spojení s § 120 téhož zákona a § 9 odst.

1 zákona o soudních poplatcích.

Kasační soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (výrok II) a že se soudní poplatek ve výši 5 000 Kč vrací stěžovateli (výrok III).

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah napadeného rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle § 43 odst.

3 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že pro zastavení řízení o kasační stížnosti byly splněny zákonem stanovené podmínky.

Není porušením práva na spravedlivý (řádný) proces podle čl.

36 Listiny, zastaví-li soud řízení, bylo-li řádně zjištěno a odůvodněno, že pro takový postup jsou splněny podmínky.

Ústavní soud nezjistil žádná pochybení Nejvyššího správního soudu, pro která by měl zrušit jeho rozhodnutí.

Kasační soud své závěry srozumitelně a logicky odůvodnil.

Z § 9 odst.

1 zákona o soudních poplatcích vyplývá, že nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí; po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.

V daném případě byly podmínky uvedené v citovaném ustanovení v řízení před kasačním soudem splněny, neboť stěžovatel soudní poplatek ve stanovené lhůtě nezaplatil.

Nejvyššímu správnímu soudu pak nelze - z pohledu ústavní konformity jeho rozhodnutí - vytýkat, že řízení o kasační stížnosti zastavil.

Povinnost hradit soudní poplatky a dodržovat procesní lhůty je standardní podmínkou řádného vedení soudního řízení, a proto bylo na stěžovateli, aby lhůty stanovené soudem v přiměřené délce dodržel a své povinnosti splnil (srov. např. usnesení sp. zn.

ÚS 1286/16 ).

K tomu Ústavní soud dodává, že již samotná povinnost soudů vyzvat poplatníka k úhradě splatného soudního poplatku je do jisté míry beneficiem, jelikož poplatková povinnost je jednoznačně určena zákonem a stěžovateli v zásadě nic nebrání, aby ji řádně splnil již při podání kasační stížnosti.

Pokud tak neučiní, a to dokonce ani v dodatečné lhůtě poskytnuté soudem, je zastavení řízení logickým důsledkem jeho pasivity.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Co se týče návrhu stěžovatele na odložení vykonatelnosti výroku I napadeného usnesení podle § 79 odst.

2 zákona o Ústavním soudu, pak takový postup by byl možný pouze, pokud by Ústavní soud ústavní stížnost přijal.

Takový návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (viz např. usnesení sp. zn.

III.

ÚS 3291/15 ).

Pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2019 JUDr.

David Uhlíř, v. r. předseda senátu