Decision detail

I.ÚS 1640/19 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2019:1.US.1640.19.1
Date: 23. 7. 2019
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 1640/19 ze dne 23. 7. 2019

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. L., zastoupeného Mgr. Irenou Zelenkovou, advokátkou se sídlem nám. W. Churchilla 2, 130 00 Praha 3, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 5 Co 1421/2018-314 ze dne 6. 2. 2019 a rozsudku Okresního soudu v Písku č. j. 1 Nc 2401/2017-221 ze dne 11. 7. 2018, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění :

Včas uplatněnou ústavní stížností, která i v ostatním splňovala podmínky stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, kterými měla být porušena jeho základní práva garantovaná čl.

10 odst.

2, čl.

32 odst.

4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se podává, že rubrikovaným rozsudkem okresního soudu byl zamítnut návrh stěžovatele na změnu péče k nezletilým synům (výrok I.), ve výroku II. bylo soudem zvoleno vzdělávacím zařízením nezletilých ZŠ a MŠ X, ve výroku III. byl upraven styk otce s nezletilými, ve výroku IV. bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a dále byla stanovena povinnost obou rodičů zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Písku náhradu nákladů řízení (výroky V. a VI.).

Odvolací soud pak rubrikovaným rozsudkem výroky I., II. a III. soudu prvního stupně potvrdil s tím, že namísto styku stěžovatele s nezletilými pouze každý sudý týden v roce od pátku do neděle tento styk upravil tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilými počínaje právní mocí rozsudku vždy v třítýdenních cyklech, a to první dva po sobě jdoucí víkendy v každém cyklu od pátku 16.00 hod. do neděle 17.00 hod.

Třetí víkend každého cyklu budou nezletilí v péči matky.

V ostatním se odvolací soud ztotožnil s názorem soudu prvního stupně.

Stěžovatel v ústavní stížnosti stručně řečeno namítá zejména to, že napadenými rozhodnutími obecných soudů mu není umožněno podílet se na péči o děti a jejich výchově v běžném "školním" režimu, ale pouze v období víkendů a prázdnin.

Soudy tak upřednostnily v péči o nezletilé děti matku, která svým protiprávním jednáním (odstěhovala se z P. do 80km vzdálené obce) způsobila, že se stěžovatel nemůže podílet na péči o děti, jak tomu bylo do doby nabytí právní moci napadeného rozsudku odvolacího soudu.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zvážil námitky stěžovatele z hlediska kompetencí daných mu Ústavou, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny, přičemž shledal, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud předně konstatuje, že řízení o ústavní stížnosti již není pokračováním řízení opatrovnického.

Ústavnímu soudu přezkum vhodnosti soudy zvoleného řešení nepřísluší, ledaže by se přitom dopustily zjevného excesu či zásadní nespravedlnosti.

Nic z toho se ale z napadených rozsudků obecných soudů nepodává.

Stěžovatel pouze opakuje námitky, se kterými se obě soudní instance již dostatečně vypořádaly, přičemž svá rozhodnutí i náležitě odůvodnily ve smyslu čl.

36 odst.

1 Listiny.

Pokud se týká samotné realizace styku, je třeba konstatovat, že soudy nastavený styk adekvátně reflektuje situaci, kterou matka svým odstěhováním z P. jednostranně zavinila.

Obě soudní instance totiž shodně dospěly k závěru, že právě s ohledem na postup matky při změně bydliště by se tato měla podílet na nákladech spojených se stykem s otce tak, že po ukončení styku bude oba nezletilé vyzvedávat v místě bydliště otce.

Odvolací soud a i nalézací soud naplnily ústavněprávní požadavky na realizaci styku dítěte s rodičem na větší vzdálenost, jak vyplývá ze závěrů nálezu Ústavního soudu sp. zn.

ÚS 2996/17 ze dne 29.

2018.

Úvahy obou jmenovaných soudů se zakládají na ústavně souladné racionální argumentaci a jsou reflexí kautely nezávislého soudního rozhodování vyjádřené v čl.

82 odst.

1 Ústavy, pročež postačí v podrobnostech na obsah odůvodnění napadených rozhodnutí odkázat.

Ústavní soud uzavírá, že žádné pochybení, které by mohlo zakládat porušení namítaných ústavně zaručených práv stěžovatele (zejména čl.

10 odst.

2 a čl.

32 odst.

4 Listiny) ze strany obecných soudů, zjištěno nebylo.

Z výše uvedených důvodů proto Ústavní soud podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, předloženou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2019 David Uhlíř v. r. předseda senátu