Decision detail

IV.ÚS 936/18 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2018:4.US.936.18.1
Date: Oct 4, 2018
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 936/18 ze dne 10. 4. 2018

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti Ing. Václava Simmera, zastoupeného JUDr. et Bc. Milanem Čmelíkem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lidická 405/3, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2017, č. j. 13 Co 465/2017-18, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a vedlejší účastnice České republiky - Ministerstva spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 7.

2017, č. j.

31 C 68/2017-11, zastavil řízení o náhradu škody 7 200 Kč, která měla být způsobena stěžovateli (žalobci) v občanském soudním řízení, jelikož stěžovatel, ač řádně vyzván, neodstranil vady žaloby a žalobu dostatečně nedoplnil - především nedoložil, že právo na náhradu škody předběžně uplatnil u vedlejší účastnice (žalované) podle § 14 zákona č.

82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č.

358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen [zákon č.

82/1998 Sb.].

Městský soud v Praze rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 18.

12.

2017, č. j.

13 Co 465/2017-18, s odůvodněním, že stěžovatel žalovaný nárok skutečně předběžně u vedlejší účastnice neuplatnil a řízení bylo správně zastaveno pro nedostatek podmínky řízení.

Proti napadenému usnesení odvolacího soudu se stěžovatel brání ústavní stížností, navrhuje jeho zrušení a namítá porušení svých ústavních práv - zejména na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl.

36 odst.

1 a čl.

38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Tvrdí, že jeho žaloba vytýkanými vadami netrpěla a řízení nemělo být zastaveno - navíc asistentem soudce a nikoliv soudcem samotným; namítá, že věc nebyla rozhodnuta veřejně, nestranně a uvádí, že může svá tvrzení o porušování ústavně chráněných práv doložit nespočtem důkazů.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem podle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Stížnost není nepřípustná podle § 75 odst.

1 ve spojení s § 43 odst.

1 písm. e), je však zjevně neopodstatněná podle § 43 odst.

2 písm. a) téhož zákona.

Úkolem Ústavního soudu je podle čl.

83 Ústavy České republiky výhradně ochrana ústavnosti.

Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu do jejich pravomoci zasahovat, postupují-li v souladu s principy hlavy páté Listiny, nezabývá se porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, neznamená-li zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody - takové pochybení však v daném případě nezjistil (srovnej nález ze dne ze dne 1.

1994, sp. zn.

III.

ÚS 23/93 ).

Ústavní soud zohlednil, že předmětem řízení před obecnými soudy je z hlediska dovolacího řízení tzv. bagatelní částka 7 200 Kč nepřevyšující hranici 50 000 Kč a proti rozhodnutí odvolacího soudu tak podle § 238 odst.

1 písm. c) o. s. ř. nebylo přípustné dovolání, tím spíše není opodstatněná ústavní stížnost.

K vymezení obecných kritérií hodnocení zásahu do základních práv v případech bagatelních sporů srovnej např. nálezy Ústavního soudu ze dne 29.

2015, sp. zn.

IV.

ÚS 566/15 , nebo ze dne 10.

2014, sp. zn.

III.

ÚS 3725/13 .

Nad rámec věci Ústavní soud uvádí, že stěžovatel podal vadnou žalobu, aniž by navíc splnil podmínku řízení podle § 14 zákona č.

82/1998 Sb., a sice uplatnit svůj nárok prvně u Ministerstva spravedlnosti.

K odstranění vad žaloby byl stěžovatel náležitě vyzván podle § 43 odst.

1 o. s. ř. a bylo mu také umožněno, aby prokázal, že nárok před podáním žaloby uplatnil u příslušného úřadu a tím odvrátil zastavení řízení.

Výzvě soudu prvního stupně stěžovatel i přes poučení o následcích nevyhověl a řízení bylo správně zastaveno asistentem soudce, který je oprávněn v těchto věcech rozhodovat podle § 36a odst.

4 zákona č.

6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve spojení s § 11 zákona č.

121/2008 Sb., o vyšších soudních úřednících.

Ústavní soud ve věci nespatřuje žádný ústavně právní rozměr, který by opodstatňoval ústavní stížnost.

Stěžovatel nepřednesl relevantní ústavněprávní argumentaci, která by o protiústavním porušení práva na soudní ochranu a spravedlivý proces podle čl.

36 odst.

1 a čl.

38 Listiny svědčila.

Podstata ústavní stížnosti (kvalita) zásadně nepřevažuje nad bagatelností sporu (kvantitou) a nepřesahuje pouze vlastní zájmy stěžovatele.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. dubna 2018 Jan Musil v. r. předseda senátu