Decision detail

IV.ÚS 1826/18 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2018:4.US.1826.18.1
Date: 18. 9. 2018
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 1826/18 ze dne 18. 9. 2018

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Filipa o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. Petrem Tomanem, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Trojanova 12, ve věci opožděného informování o nařízení odposlechu Národní centrálou proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky, ze dne 20. března 2018, č. j. NCOZ-3040/2/ČJ-2018-411400-E, za účasti Národní centrály proti organizovanému zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování Policie České republiky, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 24. března 2018 byla zástupci stěžovatele doručena informace vydaná Policií České republiky, že příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. června 2011, sp. zn.

0 Nt 5863/2011/V, pro dobu od 14. června do 14. října 2011, a příkazem Okresního soudu v Ostravě ze dne 13. ledna 2012, sp. zn.

0 Nt 5810/2012/V, pro dobu od 16. ledna do 16. února 2012, byl nařízen odposlech a záznam telekomunikačního provozu telefonu stěžovatele podle § 88 odst.

1 trestního řádu.

Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností splňující požadavky zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhá výroku, že mu opožděným informováním o nařízení odposlechu uvedenými příkazy bylo znemožněno efektivně se domáhat ochrany práv podle § 88 odst.

8 trestního řádu, čímž bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl.

36 odst.

1 Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i podle čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), a také jeho právo na účinné opravné prostředky podle čl.

13 Úmluvy.

Stěžovatel (novinář) uvádí, že dne 11. května 2011 vyšel jeho článek obsahující informaci, že získal protokol z výslechu osob v mediálně sledované věci, který provedli rakouští a čeští policisté.

Po několika měsících byl policejním orgánem (Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu) vyzván k podání vysvětlení, jak uvedený protokol získal.

V období červen - říjen 2011, následně v lednu a únoru 2012, byl jeho telefon odposloucháván na základě shora označených příkazů.

Dne 26. července 2014 deník Právo zveřejnil informaci o nařízených odposleších, mimo jiné i stěžovatele, na jehož základě se stěžovatel obrátil na policejní orgán se žádostí o informace o nařízeném odposlechu, kterou mu ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu odmítl vydat s odkazem na ustanovení § 88 odst.

9 trestního řádu.

Následně se stěžovatel obrátil na Nejvyšší soud s návrhem na přezkum odposlechu podle § 88 odst.

8 trestního řádu.

Nejvyšší soud usnesením ze dne 4. března 2015, č. j.

4 Pzo 1/2015-26, návrh odmítl s odkazem na § 88 odst.

8 trestního řádu, který pro přijetí návrhu vyžaduje kumulativní splnění podmínky pravomocného skončení věci a zaslání informace odposlouchávané osobě, což v případě stěžovatele nebylo splněno.

Stěžovatel současně podal i ústavní stížnost, v níž namítal porušení svých práv nařízením odposlechů, poté, co rozhodl Nejvyšší soud, napadl i jeho výše uvedené usnesení.

Ústavní soud obě řízení spojil a nálezem ze dne 26. dubna 2016, sp. zn.

III.

ÚS 3457/14 , zamítl stížnost proti rozhodnutí Nejvyššího soudu, ostatní (odposlouchávání stěžovatele) odmítl; současně konstatoval, že pokud by zjistil "že informační povinnost podle § 88 odst.

8 trestního řádu byla orgány činnými v trestním řízení opomenuta, přestože již bylo trestní řízení pravomocně skončeno a ve věci nemohly být uplatněny výjimky ve smyslu § 88 odst.

9 trestního řádu, musel by nutně dospět k závěru, že došlo k zásahu do základních práv stěžovatele, neboť by tak stěžovateli byla upřena možnost domáhat se ochrany před Nejvyšším soudem".

V říjnu 2016 se stěžovatel opět obrátil na policejní orgán (Národní centrálu proti organizovanému zločinu), který mu sdělil, že s ohledem na ustanovení § 88 odst.

9 trestního řádu není možné poskytnout informace o odposleších.

K požadavku na výkon dozoru Vrchní státní zastupitelství v Olomouci stěžovateli dne 17. února 2017 pod sp. zn.

6 VZN 407/2011 sdělilo, že dozor není možné vykonávat, neboť v uvedené trestní věci vydal policejní orgán dne 16. února 2012, č. j.

UOOZ-36/TČ-2011-200402, usnesení jimž byla věc odložena.

Následně byla stěžovateli doručena v záhlaví uvedená informace o nařízeném odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.

Podle ustanovení § 88 odst.

8 trestního řádu policejní orgán (sám) ve lhůtě podle § 174 odst.

2 písm. e) trestního řádu informuje odposlouchávanou osobu a uvede, který soud vydal příkaz k odposlechu, jak dlouho byl odposlech prováděn a kdy byl ukončen; součástí je také informace o možnosti obrátit se na Nejvyšší soud s návrhem na přezkum zákonnosti příkazu.

Policejní orgán informaci nepodá, existuje-li některá z výluk uvedených v ustanovení § 88 odst.

9 trestního řádu.

V projednávané věci byl stěžovatel o ukončení řízení informován státním zástupcem Vrchního státní zastupitelství v Olomouci sdělením ze dne 17. února 2017; informaci podle § 88 odst.

8 trestního řádu pak obdržel dne 24. března 2018.

V souladu s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2015, č. j.

4 Pzo 1/2015-26, i nálezem Ústavního soudu ze dne 26. dubna 2016, sp. zn.

III.

ÚS 3457/14 , tak byly naplněny předpoklady pro podání návrhu k přezkumu zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Nejvyšším soudem, v řízení podle § 314l a násl. trestního řádu, a to bez ohledu na skutečnost, že informace policejního orgánu ze dne 20. března 2018 neobsahovala poučení o možnosti se na Nejvyšší soud obrátit.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti požaduje deklaraci zásahu do svých zaručených práv znemožněním domáhat se efektivní ochrany podle § 88 odst.

8 trestního řádu - pro opožděnost informace o nařízeném odposlechu.

Lhůta k aplikaci tohoto nástroje je odvozena právě od doručení informace a lhůta k podání návrhu stěžovateli začala běžet teprve 24. března 2018, i přesto, že řízení, v němž byly nařízeny odposlechy, mimo jiné i stěžovatelova telefonu, bylo ukončeno již 16. února 2012; opakovaně byl totiž stěžovatel odkázán na nemožnost informovat jej pro výjimku podle § 88 odst.

9 trestního řádu bez bližší konkretizace zákonného důvodu.

Z výše uvedeného je zřejmé, že stěžovatel nebyl informován bezprostředně po pravomocném skončení věci pro existenci nespecifikované výjimky podle § 88 odst.

9 trestního řádu, teprve když pominula, a to až na základě žádosti stěžovatele, mu byla informace poskytnuta.

Poté stěžovatel využil své možnosti domáhat se ochrany svých práv a dne 13. června 2018 u Nejvyššího soudu podal jeho návrh podle § 88 odst.

8 trestního řádu; věc vedená pod sp. zn.

4 Pzo 6/2018 byla rozhodnuta dne 31. srpna 2018.

Stěžovatel byl informován o odposlechu se značným zpožděním, nebyla mu však v důsledku toho upřena možnost domáhat se ochrany práv podle § 88 odst.

8 trestního řádu.

Opožděnou informací tak nebyla porušena jeho možnost domáhat se soudní ochrany a práva zakotvená v čl.

36 odst.

1 Listiny a 6 odst.

1 a 13 Úmluvy, neboť stěžovatel bude mít možnost domáhat se přezkumu posledního rozhodnutí Nejvyššího soudu - podle jeho výsledku - a v tuto chvíli je tudíž stížnost minimálně předčasná.

Ústavní soud je povolán reagovat pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady na jeho ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ne každý postup orgánu činného v trestním řízení, který by byl podle jednoduchého práva procesně vadný, vede k zásahu do ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

Postup ve stěžovatelově věci vadný (opožděný) byl, zároveň však stěžovatel dosud má možnost efektivně se domoci nápravy.

Vznikla-li mu navíc újma v souvislosti s nesprávným úředním postupem, může se domáhat její náhrady podle zákona č.

82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č.

358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

Podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. září 2018 Jan Musil v. r. předseda senátu