Decision detail

IV.ÚS 1127/18 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2018:4.US.1127.18.1
Date: Mar 7, 2018
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 1127/18 ze dne 3. 7. 2018

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Jaromíra Jirsy ve věci ústavní stížnosti R. L., nyní ve výkonu zabezpečovací detence ve Věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence Opava, Krnovská 68, 746 49 Opava, právně zastoupeného JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem, se sídlem Sokolovská 32/22, 186 00 Praha 8, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. ledna 2018 č. j. 4 To 516/2017-431 a proti usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 15. listopadu 2017 č. j. 2 T 270/2008-416, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu v Lounech, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doručenou Ústavnímu soudu dne 28. března 2018, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů, neboť má za to, že jimi byla porušena jeho ústavně zaručená práva a svobody, konkrétně právo na soudní ochranu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušen měl být též čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Dne 12. ledna 2018 zaslala právní zástupkyně stěžovatele stanovisko stěžovatele, k němuž však Ústavní soud nemohl přihlédnout, neboť neobsahovalo žádné ústavně právně relevantní argumenty.

II.

Z obsahu ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí se zjišťuje: Stěžovatel (dále též "odsouzený") byl rozsudkem Okresního soudu v Lounech (dále též "okresní soud") č. j. 2 T 270/2008-165 ze dne 5. ledna 2009 uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle § 242 odst. 1 tr. zákona a byl odsouzen k trestu odnětí svobody ve výměře 3,5 roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou a dále mu bylo uloženo ochranné léčení formou ústavní. Proti tomuto rozhodnutí podal odsouzený odvolání a Krajský soud v Ústí nad Labem (dále též "krajský soud") usnesením ze dne 12. března 2009 sp. zn. 6 To 111/2009 odvolání zamítl. Odsouzený nepodmíněný trest odnětí svobody vykonal a v současné době vykonává ochranné léčení v ústavní formě. Odsouzený podal k Okresnímu soudu v Lounech návrh na povolení obnovy řízení. Okresní soud usnesením ze dne 15. listopadu 2017 č. j. 2 T 270/2008-416 návrh odsouzeného na povolení obnovy řízení zamítl. Stížnost odsouzeného proti zamítavému usnesení okresního soudu o obnově řízení byla usnesením krajského soudu ze dne 8. ledna 2018 č. j. 4 To 516/2017-431 zamítnuta. Proti posledním dvěma rozhodnutím obecných soudů, jež návrh na obnovu řízení odsouzeného nepovolily, si stěžovatel podává ústavní stížnost.

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že došlo k porušení jeho práva na soudní ochranu a spravedlivý proces, neboť obecné soudy nesprávně vyhodnotily stěžovatelem navržené důkazy a odmítly provést některé z nich, konkrétně výslech svědka J. L., P. a MUDr. Brzka. Stěžovatel dále namítá hodnocení osoby J. R. obecnými soudy a má za to, že nelze nepřipustit důkaz jen proto, že jej opatří osoba nepříliš hodnověrná.

IV.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst.

1, 2 zákona o Ústavním soudu) a dospěl k závěru, že ústavní stížnost představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Citované ustanovení rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení.

Uvedené platí za předpokladu objektivně založené způsobilosti rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již vzhledem ke své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

Ústavní soud připomíná, že účelem řízení o návrhu na povolení obnovy řízení není přezkoumat zákonnost, popř. odůvodněnost původního rozhodnutí.

Podstatou řízení o povolení obnovy řízení je posouzení nezbytnosti odstranit možné nedostatky pravomocného rozhodnutí dané zejména neznalostí určitých skutečností v původním řízení [obdobně např. nález sp. zn.

III.

ÚS 608/10 ze dne 26.

2010 (N 173/58 SbNU 513)].

Toto řízení z důvodu potřeby co největšího souladu obsahu trestních rozsudků s objektivní realitou prolamuje právní moc původního rozhodnutí, jakož i zákaz vedení opakovaného řízení pro týž skutek [viz nález sp. zn.

II.

ÚS 2445/08 ze dne 30.

2009 (N 174/54 SbNU 193); obdobně dále usnesení sp. zn.

II.

ÚS 1364/10 ze dne 9.

2010 a obdobně také např. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Nikitin proti Rusku ze dne 20.

2004, č.

50178/99, odst.

56].

Pro rozhodování o obnově řízení jsou významné takové skutečnosti nebo důkazní prostředky, kterými jsou zpochybňovány usvědčující důkazy provedené v původním řízení.

Hodnocení předložených důkazů nesmí přesahovat rámec zjištění, zda je pravděpodobné, že tvrzená skutečnost či nový důkaz sám, anebo ve spojení s již provedeným dokazováním by mohl přivodit změnu rozhodnutí.

Výsledkem hodnocení nemůže a nesmí být nové, změněné skutkové zjištění.

Skrze uvedené hodnocení je třeba dosáhnout určitého stupně pravděpodobnosti či důvodný předpoklad pro očekávání, že změna rozhodnutí je možná.

Toto zkoumání spočívá v porovnání důkazů dosud provedených a dosavadních skutkových zjištění s důkazním významem nových skutečností, resp. nových důkazů.

Pokud by bylo možno dospět k vysokému stupni pravděpodobnosti, resp. plně odůvodněnému předpokladu (není tedy nutná absolutní jistota v tomto směru) o tom, že by na základě nových skutečností a důkazů mohlo dojít ke změně původního rozhodnutí, je na místě rozhodnout o povolení obnovy (již cit. nálezy sp. zn.

ÚS 2517/08 a sp. zn.

II.

ÚS 2445/08 ).

V posuzované věci odsouzený uvedl v návrhu na obnovu řízení jako novou skutečnost výslech svědka J.

L., M.

R., P.

P., L.

Z., a dále navrhl vypracování nového znaleckého posudku, neboť posudek MUDr.

Antonína Brzka považuje za nedostačující pro posouzení otázek viny, trestu a ochranného opatření.

Navrhovanými důkazy chtěl odsouzený vyřešit otázku svéprávnosti pachatele, upřesnění skutkového průběhu a otázku sexuální deviace.

Okresní soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro obnovu řízení, neboť navržení svědci již byli všichni vyslechnuti u hlavního líčení a soud považoval tyto návrhy za nadbytečné.

K návrhům na výslech poškozeného L.

Z. a svědka M.

R., který měl doprovázet poškozenou k hudební škole, soud konstatoval, že ani výslech těchto svědků nemůže přinést nové skutečnosti.

O M.

R. nikdo ze svědků vyslechnutých v hlavním líčení nehovořil, a i kdyby doprovázel poškozenou k hudební škole, nemohl vědět o tom, k jakému jednání došlo a jaký byl průběh jednání v budově hudební školy.

Okresní soud tedy konstatoval, že navrhované důkazy nezakládají důvody pro povolení obnovy řízení.

Krajský soud se se závěrem okresního soudu ztotožnil a též nepovažuje předložené návrhy za nové skutečnosti, jež by mohly odůvodnit povolení obnovy řízení.

Ústavní soud se ztotožňuje se závěry obecných soudů a nemá, co by jim z ústavněprávního hlediska vytknul.

Zásah do práv, jichž se stěžovatel dovolává, shledán nebyl.

Z odůvodnění napadených usnesení vyplývá, že ve věci rozhodující soudy se návrhem na povolení obnovy řízení řádně zabývaly a svá rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnily, přičemž rozvedly, jakými úvahami se při svém rozhodování řídily a podle kterých zákonných ustanovení postupovaly.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. července 2018 Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu