Decision detail

I.ÚS 4079/17 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2018:1.US.4079.17.1
Date: 20. 2. 2018
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 4079/17 ze dne 20. 2. 2018

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. R., zastoupeného Mgr. Robertem Cholenským, Ph.D., advokátem, se sídlem Bolzanova 461/5, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 27. 9. 2017 č. j. 70 Nc 609/2017-579, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, kterým mělo být porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

2. Stěžovatel se jako otec účastní opatrovnického řízení u Okresního soudu v Přerově vedeného pod sp. zn. 0 Nc 30083/2016. V rámci tohoto řízení podal námitku podjatosti proti soudci projednávajícímu a rozhodujícímu danou věc, a to s odkazem na obsah konverzace mezi daným soudcem a zapisovatelkou v průběhu přerušení jednání soudu dne 25. 4. 2017 zachycené na nahrávce. Námitce podjatosti bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci vyhověno a dotčený soudce byl z řízení vyloučen; následně byl k projednání a rozhodnutí věci určen předseda soudu Mgr. Jan Novák. Proti němu, a derivativně i proti všem ostatním soudkyním a soudcům Okresního soudu v Přerově, stěžovatel podáním ze dne 30. 7. 2017 vznesl další námitku podjatosti, v níž zejména poukazoval na stížnost jmenovaného předsedy soudu na postup stěžovatelova právního zástupce (nahrání konverzace soudce a zapisovatelky během přestávky v jednání dne 25. 4. 2017) adresovanou České advokátní komoře, v níž navíc podle stěžovatele byly uváděny nepravdivé informace. Námitku podjatosti stěžovatel dále doplnil sdělením ze dne 13. 9. 2017, v němž uváděl, že jej okresní soud soustavně udržuje v informační nevýhodě oproti matce a že matka je údajně v kontaktu s osobou s vlivem na dotčené řízení u okresního soudu.

3. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozhodl ústavní stížností napadeným usnesením tak, že soudce Mgr. Jan Novák není vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené u Okresního soudu v Přerově pod sp. zn. 0 Nc 30083/2016. Poukázal na to, že důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti spočívající v jeho postupu v řízení o projednávané věci či v jeho rozhodování v jiných věcech. Krajský soud tak neshledal důvod k vyloučení jmenovaného soudce, a to ani vzhledem k podání jeho stížnosti na stěžovatelova právního zástupce k České advokátní komoře, ani vzhledem k dalším skutečnostem uváděným stěžovatelem, z nichž rovněž nelze dovodit, že by jmenovaný soudce měl k projednávané věci, účastníkům a jejich zástupcům jiný vztah než vyplývající ze samotného výkonu soudnictví.

4. Stěžovatel nesouhlasí s rozhodnutím krajského soudu. Před Ústavním soudem opakuje své námitky ohledně podání stížnosti na svého právního zástupce ze strany předsedy okresního soudu, která má obsahovat nepravdivé a nepodložené informace a nesprávné závěry ohledně pořízení nahrávky dne 25. 4. 2017. Stěžovatel rozporuje právní posouzení krajského soudu; podle něj nemůže být soudce nepodjatý, pokud zahajuje a vede v souvislosti s projednávanou věcí řízení proti účastníkovi či jeho právnímu zástupci, při němž uvádí nepravdivá tvrzení, a to zcela účelově. Stěžovatel kritizuje také skutkové závěry krajského soudu o pořízení dotčené nahrávky právním zástupcem stěžovatele, kteréžto závěry pokládá za hrubě rozporné s důkazy, které měl krajský soud k dispozici. Namítá také, že krajský soud neprovedl důkaz výslechem matky, jak bylo navrženo v doplňujícím sdělení ze dne 13. 9. 2017.

5. Dříve, než Ústavní soud mohl přikročit k věcnému projednání ústavní stížnosti, musel zkoumat, zda jsou splněny podmínky řízení dané zákonem č. 182/993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Při tomto zkoumání Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost je nepřípustná.

6. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje; to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení. Podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákona jinak.

7. Ústavní soud připomíná, že pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech dostupných procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele. Ústavní soud je tak oprávněn k přezkumu toliko pravomocných rozhodnutí a zásahů orgánu veřejné moci, a to ve chvíli, kdy ochranu ústavně garantovaných základních práv nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Ústavní stížností by tak měla být napadána v zásadě konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoliv rozhodnutí dílčí a procesní, byť proti nim není formálně přípustný opravný prostředek.

8. To platí i v nynějším případě, v němž stěžovatel napadá negativní rozhodnutí o námitce podjatosti. V obecné rovině je sice třeba konstatovat, že projednávání a rozhodování ve věci musí být spravedlivé, čemuž by odporovalo, byla-li by věc projednávána a rozhodnuta soudcem, kterým projednávána a rozhodována být neměla, jelikož měl být vyloučen. Nicméně Ústavní soud může být povolán k přezkumu postupu soudu zásadně až po skončení řízení. Vydáním rozhodnutí o námitce podjatosti řízení ve věci samé nekončí a stěžovateli jsou nadále k dispozici procesní prostředky, kterými je tvrzené pochybení napravitelné. Napadené usnesení krajského soudu tedy v daném případě nelze považovat za konečně rozhodnutí ve věci stěžovatele, kterému zůstávají další prostředky k ochraně svého práva (včetně, například, žaloby pro zmatečnost). Ústavní stížnost proto byla podána předčasně a je nepřípustná, jak vyplývá i z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu k rozhodnutím o podjatosti soudců (srov. například usnesení sp. zn. II. ÚS 3005/17 ze dne 13. 10. 2017, usnesení sp. zn. IV. ÚS 3049/17 ze dne 11. 10. 2017, usnesení sp. zn. I. ÚS 359/16 ze dne 18. 1. 2017 a usnesení sp. zn. III. ÚS 1982/15 ze dne 21. 8. 2015; všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná z http://nalus.usoud.cz).

9. Ústavní soud doplňuje, že v daném případě se zabýval též možností aplikace výjimky ze zásady subsidiarity ústavní stížnosti, tedy z požadavku předchozího vyčerpání dostupných opravných prostředků, která je upravena v § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Ústavní soud nepřehlédl, že stěžovatelova námitka podjatosti byla podána v řízení o úpravu rodičovské odpovědnosti a úpravu výživného pro dobu před a po rozvodu manželství rodičů; v takovýchto řízeních je přitom případný protiústavní postup či rozhodnutí obecných soudů, včetně situace projednávání věci soudcem, který měl být vyloučen, obzvláště nežádoucí, neboť může mít zásadní a obtížně napravitelné, nebo dokonce nezvratitelné dopady do vzájemných vztahů i základních práv všech účastníků řízení, tj. rodičů i dětí (například pokud je jednomu z rodičů dlouhodobě odpírán nebo zásadně omezen styk s dítětem v důsledku protiústavního rozhodnutí soudu či jemu předcházejícího postupu soudu). V posuzovaném případě ovšem Ústavní soud - poté, co se seznámil s obsahem spisu Okresního soudu v Přerově sp. zn. 0 Nc 30083/2016 - neshledal takové závažné riziko, jež by podstatně ohrožovalo nejen zájmy stěžovatele, ale i dalších osob, a tak neshledal za splněné výjimečné podmínky předvídané v § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

10. Podaná ústavní stížnost tedy byla shledána nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavní soud a jako takový návrh byla Ústavním soudem odmítnuta podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 20. února 2018 Kateřina Šimáčková, v. r. soudkyně zpravodajka