Decision detail

I.ÚS 1275/18 #1

Court

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2018:1.US.1275.18.1

Date

26. 4. 2018

Text status

full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 1275/18 ze dne 26. 4. 2018

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci návrhu Františka Odehnala, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2018 č. j. 30 UL 6/2018-8, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V nejasném podání označeném jako ústavní stížnost stěžovatel brojil proti shora označenému usnesení Městského soudu v Praze, jímž se stěžovatel domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 41 C 295/2009. Návrh stěžovatele na určení lhůty k provedení úkonů předložení spisu Ústavnímu soudu sp. zn. III. ÚS 589/18 byl zamítnut, neboť věc byla pravomocně skončena a podání stěžovatele vyřízena. Stěžovatelovo podání nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo formálními a obsahovými nedostatky [§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "Ústavní soud")], zejména však stěžovatel nebyl pro řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem (§ 30, § 31 zákona o Ústavním soudu). Obecně platí, že je na Ústavním soudu, aby učinil opatření k odstranění vad podání, neboť smyslem výzvy je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem; teprve poté, nepodaří-li se nedostatek podání odstranit, jsou vyvozeny vůči stěžovateli nepříznivé procesní důsledky v podobě odmítnutí ústavní stížnosti. Z elektronické databáze ústavních stížností však bylo zjištěno, že stěžovatel se obrací na Ústavní soud opakovaně, přičemž byl opakovaně vyzýván k odstranění vad svých návrhů a poučen o nezbytnosti právního zastoupení před Ústavním soudem, včetně možnosti návrh odmítnout bez věcného projednání, pokud vady podání nebudou odstraněny (např. ve věcech vypočtených v odůvodnění usnesení ze dne 12. 4. 2011 sp. zn. II. ÚS 55/11 , nověji též ve věci sp. zn. I. ÚS 4028/17 ). Ústavní soud tak nemá pochybnosti o tom, že stěžovatel byl řádně seznámen s požadavky kladenými zákonem na návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, včetně povinnosti být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, a to již při podání ústavní stížnosti. Ústavní soud je přesvědčen, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že se na Ústavní soud nemůže obrátit jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým; tak se také stalo v posuzovaném případě. Za dané situace, shodně jako v dalších věcech téhož stěžovatele ( sp. zn. I. ÚS 716/11 , sp. zn. IV. ÚS 290/18 , sp. zn. II. ÚS 590/18 , sp. zn. I. ÚS 663/18 ,

I. ÚS 1037/18

) Ústavní soud shledal důvod pro přiměřenou aplikaci § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 26. dubna 2018 Pavel Rychetský v. r. soudce zpravodaj