Decision detail

IV.ÚS 3857/17 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2017:4.US.3857.17.1
Date: 20. 12. 2017
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 3857/17 ze dne 20. 12. 2017

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti Františka Konečného, zastoupeného Mgr. ICLic. Štěpánem Šťastníkem, advokátem se sídlem v Opavě, Olomoucká 153/25, proti usnesením Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2017, č. j. 20 Cdo 3232/2017-57, Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2017, č. j. 10 Co 929/2016-43, a Okresního soudu v Opavě ze dne 20. 10. 2016, č. j. 29 Nc 2585/2008-26, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Opavě zamítl usnesením ze dne 20.

10.

2016, č. j.

29 Nc 2585/2008-26, návrh stěžovatele (povinného) na zastavení exekuce pro nemajetnost [§ 268 odst.

1 písm. e) o. s. ř.].

Exekuce pohledávky 315 062 Kč byla vedena soudní exekutorkou Mgr.

Pavlou Fučíkovou pod sp. zn.

024 EX 4403/8 a ve prospěch exekuce bylo pravidelně sráženo z důchodu povinného 1 463 Kč měsíčně.

Exekuční soud nezjistil, že by exekuce byla bezvýsledná, jak tvrdil stěžovatel, a uzavřel, že nepříznivá majetková a sociální situace stěžovatele není důvodem k jejímu zastavení.

Krajský soud v Ostravě rozhodnutí potvrdil usnesením ze dne 28.

2017, č. j.

10 Co 929/2016-43; dospěl k závěru, že tvrzení stěžovatele zákonný důvod pro zastavení exekuce nenaplňovala - srážkami z důchodu může být pohledávka postupně uspokojována.

Nejvyšší soud odmítl dovolání pro vady (§ 243c odst.

1 o. s. ř.) usnesením ze dne 26.

10.

2017, č. j.

20 Cdo 3232/2017-57, protože stěžovatel nevylíčil důvod dovolání ani neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů jeho přípustnosti (§ 241a o. s. ř.).

Navíc nad rámec věci připomněl, že zastavení výkonu rozhodnutí srážkami z důchodu (mzdy) se v případě nedostatečných příjmů řídí zvláštní právní úpravou § 290 odst.

1 o. s. ř., a nikoliv ustanovením § 268 odst.

1 písm. e) o. s. ř.

Proti napadeným usnesením se stěžovatel brání ústavní stížností, navrhuje jejich zrušení a namítá porušení ústavních práv - zejména na zachování lidské důstojnosti a osobní cti podle čl.

10 odst.

1, na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří podle čl.

30 odst.

1 a na spravedlivý proces podle čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl.

90 Ústavy a čl.

4 a 9 Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech.

Stěžovatel spatřuje porušení uvedených ústavních práv v tom, že jakožto starobní důchodce je na něm vymáhán dluh, který nemůže prakticky splnit.

Opakovaně tvrdí, že není schopen dluh zaplatit a že: "jeho starobní důchod je doživotní zdroj pro plnění sankce za nesplnitelný závazek." Ve své podstatě stěžovatel zopakoval argumenty, které již přednesl v předchozím řízení před obecnými soudy.

Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem.

Stížnost je však částečně nepřípustná podle § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu a ve zbytku zjevně neopodstatněná podle § 43 odst.

2 písm. a) téhož zákona.

V rozsahu, v němž ústavní stížnost směřuje proti usnesením exekučního a odvolacího soudu, je ústavní stížnost nepřípustná [§ 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu], neboť stěžovatel efektivně nevyčerpal všechny dostupné procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval - podal pouze vadné dovolání.

Ústavní soud ve své judikatuře důsledně uplatňuje zásadu minimalizace zásahů do rozhodovací činnosti jiných orgánů veřejné moci.

Jedním z jejích projevů a současně i jedním ze základních atributů řízení o ústavní stížnosti, je skutečnost, že Ústavní soud svoji přezkumnou pravomoc zpravidla uplatňuje až ve vztahu k řízením pravomocně skončeným - po vyčerpání všech řádných i mimořádných opravných prostředků (viz např. nález ze dne 28.

2010, sp. zn.

IV.

ÚS 170/08 ).

Stěžovatel musí nejprve řádně vyčerpat všechny procesní či jiné právní postupy, a teprve poté, co se svými námitkami neuspěje, může se obrátit na Ústavní soud (viz nález ze dne 2.

10.

2008, sp. zn.

III.

ÚS 2111/07 ).

V nyní souzené věci však stěžovatel podal vadné dovolání, čímž tuto podmínku efektivního vyčerpání všech dostupných procesních prostředků ochrany nesplnil (§ 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu).

Ve vztahu k usnesení dovolacího soudu je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, neboť dovolání bylo odmítnuto jako vadné podle § 243c odst.

1 o. s. ř.

Stěžovatel měl povinnost uvést důvod dovolání včetně posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyložit, v čem tvrzená nesprávnost právního posouzení spočívá (§ 241a odst.

1 a 3 o. s. ř.) - nic takového však neučinil.

Stěžovatel v dovolání nevymezil žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by zakládala přípustnost dovolání (§ 237 o. s. ř.); nevyložil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti (§ 241a odst.

2 o. s. ř.), a nesplnil tak své povinnosti, v důsledku čehož, bylo jeho dovolání (mimořádný opravný prostředek) správně odmítnuto pro vady jako neprojednatelné.

V takovém rozhodnutí dovolacího soudu nelze spatřovat žádný zásah do ústavních práv stěžovatele a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná - k tomu blíže srovnej stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28.

11.

2017, sp. zn.

Pl.

ÚS-st.

45/16.

Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh částečně nepřípustný podle § 75 odst.

1 ve spojení s § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ve zbytku jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst.

2 písm. a) téhož zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. prosince 2017 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu