Decision detail

IV.ÚS 368/17 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2017:4.US.368.17.1
Date: 21. 2. 2017
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 368/17 ze dne 21. 2. 2017

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Jana Musila ve věci ústavní stížnosti Ing. Jiřiny Schwarzerové, zastoupené Mgr. Šárkou Vlasanou, advokátkou se sídlem v Ostravě, Tyršova 498/31, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2016, č. j. 21 Cdo 4682/2016-126, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl.

36 odst.

1 a v čl.

37 odst.

1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 18. ledna 2016, č. j.

103 C 4/2013-82, bylo zastaveno řízení o návrhu povinné (stěžovatelky) na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (výrok I.); rovněž bylo zastaveno řízení o žalobě pro zmatečnost podané povinnou (výrok II.).

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 31. března 2016, č. j.

58 Co 105/2016-94, rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Napadeným usnesením Nejvyššího soudu bylo řízení o dovolání zastaveno.

Podle stěžovatelky se nalézací ani odvolací soud nezabýval tím, že stěžovatelka splňuje podmínku pro osvobození od soudního poplatku, a proto nemělo být řízení zastaveno.

Když podala dovolání, Nejvyšší soud jí vyměřil soudní poplatek, a to za situace, kdy stěžovatelka je nemajetná, což se pokoušela v řízení prokázat.

Poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 16. dubna 2014, sp. zn.

29 Cdo 1031/2014, podle kterého "...směřuje-li dovolání proti rozhodnutí, jímž odvolací soud nepřiznal dovolateli osvobození od soudních poplatků, soudní poplatek z takového dovolání se neplatí." Za dané situace je přesvědčena, že zpoplatnění dovolání v takové věci je proti smyslu daného řízení, neboť účastníku nemůže být znemožněna účast na řízení jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci.

V napadeném rozhodnutí Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jde o zřejmě bezúspěšné a svévolné uplatňování práva.

Podle stěžovatelky tomu tak není, neboť dovolání podala řádně a včas jako oprávněná osoba; proto navrhla zrušit napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí, i rozhodnutími jemu předcházejícími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti, neposuzuje proto zákonnost vydaných rozhodnutí ani se nezabývá eventuálním porušením běžných práv, pokud nejde současně o porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Jak uvedla sama stěžovatelka v ústavní stížnosti, usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 17. března 2014, č. j.

103 C 4/2013-33, byl zamítnut její návrh na osvobození od soudních poplatků a usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. července 2014, č. j.

56 Co 249/2014-45, bylo toto rozhodnutí potvrzeno.

Dovolání stěžovatelky odmítl Nejvyšší soud usnesením ze dne 26. listopadu 2015, č. j.

21 Cdo 2444/2015-76, a ústavní stížnost v této věci jako zjevně neopodstatněnou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 7. června 2016, sp. zn.

III.

ÚS 486/16 .

Za této situace stěžovatelka podala nový návrh na osvobození od soudních poplatků, o němž rozhodl nalézací soud, jak výše uvedeno, dne 18. ledna 2016.

Dospěl k závěru, že důvodem pro zastavení řízení je překážka věci rozsouzené.

Odvolací soud uvedený závěr potvrdil, dospěl k závěru, že nový návrh je shodný s návrhem původním - stěžovatelka neuvedla nové, pro posouzení podstatné skutečnosti.

Dále krajský soud konstatoval s odkazem na předchozí rozhodnutí o dovolání (č. j.

21 Cdo 2444/2015-76), v němž se Nejvyšší soud zabýval i otázkou zřejmé bezúspěšnosti uplatňování práva stěžovatelkou, že tento závěr se vztahuje i na další opakovanou žádost o osvobození od soudních poplatků.

Zastavil-li za dané situace Nejvyšší soud řízení o dovolání stěžovatelky pro nezaplacení soudního poplatku, není možné dovolávat se rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn.

29 Cdo 1031/2014.

V projednávané věci totiž dovolání nesměřovalo proti rozhodnutí, jímž by bylo z části nebo zcela rozhodováno o osvobození od soudního poplatku, ale šlo o dovolání proti rozhodnutí o zastavení řízení pro překážku věci rozsouzené.

Námitky stěžovatelky týkající se nesouhlasu s označením jejího postupu jako svévolného nebo zřejmě bezúspěšného uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst.

1 o. s. ř. jsou jen jejich pouhým opakováním, jak se Ústavní soud již vyjádřil i v usnesení sp. zn.

III.

ÚS 486/16 , na které lze odkázat.

Podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítl jako zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. února 2017 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu