Decision detail

IV.ÚS 2318/16 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2017:4.US.2318.16.1
Date: Dec 1, 2017
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 2318/16 ze dne 12. 1. 2017

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka a soudců Jana Musila a Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje ve věci ústavní stížnosti Tomáše Hubáčka, dále společností Orato company s. r. o., IČO 242 71 594, Orato - Jillex Spedition s. r. o., IČO 291 36 938, ARISTA Books s. r. o., IČO 015 51 434, a A. T. H. consortio s. r. o., IČO 015 19 697, všech se sídlem v Praze 9, U Elektry 830/2b, zastoupených Mgr. Tomášem Krejčím, advokátem se sídlem v Brně, Špitálka 434/23b, proti příkazu k prohlídce jiných prostor vydanému Okresním soudem v Břeclavi dne 26. dubna 2016, č. j. 9 Nt 1/2016-3, a proti postupu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Břeclav, Oddělení informační kriminality, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelé domáhají zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, a konstatování zásahu do jejich ústavně zaručených práv zakotvených v čl.

2 odst.

3 Ústavy ČR, jakož i v čl.

2 odst.

2, v čl.

4 odst.

4, v čl.

7 odst.

1, v čl.

12 odst.

1 a v čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Okresní soud v Břeclavi nařídil napadeným příkazem prohlídku tří specifikovaných prostor, které byly pronajaty první, druhé a třetí stěžovatelce; ve stanovené lhůtě pak byly prohlídky provedeny.

Stěžovatelé ve své ústavní stížnosti nejprve popsali okolnosti, za kterých orgány činné v trestním řízení připravily a následně provedly prohlídku jiných prostor, jaké kroky činily vůči stěžovatelům, případně dalším subjektům.

Rovněž popsali úkony po provedení prohlídky a konstatovali obsah dokladů předložených policejnímu orgánu.

S ohledem na obsah dohod a faktur považují stěžovatelé postup orgánů činných v trestním řízení za nepřiměřený, nařízení a následné provedení prohlídek za nadbytečné kroky, které dehonestují stěžovatele v jejich podnikání; domnívají se, že celé řízení porušuje jejich práva a má vliv i na psychiku zaměstnanců.

Mají za to, že se nejednalo o neodkladný úkon, což je patrné i z povrchního odůvodnění příkazu k prohlídce, hypotetická možnost zničení důkazu není důvodem pro nařízení prohlídky.

Stěžovatelé odkázali na nález Ústavního soudu sp. zn.

IV.

ÚS 1780/07 ; mají za to, že mocenské orgány překročily své pravomoci, a proto se domáhají zrušení příkazu a konstatování zásahu do svých práv.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti podána osobou neoprávněnou a ve zbytku je zjevně neopodstatněná.

První stěžovatel je jednatelem druhé a čtvrté stěžovatelky, současně pak i bývalým jednatelem další společnosti, jejíž účetnictví je předmětem šetření orgánů činných v trestním řízení ve věci podezření ze spáchání trestného činu podvodu.

Vzhledem k tomu, že nebylo možné důležité informace zjistit jiným způsobem, obrátil se státní zástupce na soud s požadavkem na provedení prohlídek jiných prostor najatých kooperujícími společnostmi.

V průběhu realizace prohlídek pak byl vyslechnut stěžovatel jako statutární zástupce.

Vzhledem k tomu, že prohlídky byly provedeny v prostorách, které měly v nájmu stěžovatelky, a stěžovatel nebyl s nájmem či vlastnictvím těchto prostor osobně spojen, je nutno na něj hledět jako na osobu, vůči které postup orgánů činných v trestním řízení a prohlídka jiných prostor nesměřovaly.

Odvození účastenství od faktu, že je jednatelem dotčené společnosti, neobstojí.

Za daného stavu je nutno na stěžovatele hledět jako na osobou neoprávněnou k podání ústavní stížnosti ve smyslu § 43 odst.

1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

Ústavnímu soudu nepřísluší posuzovat rozhodnutí či jiné zásahy orgánů (činných v trestním řízení), pokud takovým jednáním nedochází k zásahu do zaručených základních práv chráněných ústavním pořádkem.

V projednávaném případě stěžovatelky namítají zásah do práva na ochranu obydlí zakotveného v čl.

12 odst.

1 Listiny.

S ohledem na přesné označení normy lze dovodit, že jsou si vědomy existence i následujících odstavců, které moderují toto právo v trestním řízení, respektive zužují ochranu pro případ podnikání.

Listinou vymezené podmínky, za nichž může být nařízena prohlídka jiných prostor, blíže upravuje trestní řád.

Podle ustanovení § 82 - 83a trestního řádu nařídí soud prohlídku, je-li důvodné podezření, že se v dotčených prostorách nachází věc důležitá pro trestní řízení.

Příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn.

Podle § 160 odst.

4 trestního řádu je neodkladným úkonem takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání.

Neopakovatelným úkonem je takový úkon, který není možné před soudem provést; vždy je třeba uvést, na základě jakých skutečností byl úkon za neodkladný nebo neopakovatelný považován.

Příkaz musí být doručen osobě, u níž se prohlídka koná; na základě příkazu provede domovní prohlídku policejní orgán.

Ústavní soud souhlasí s odkazem stěžovatelek na citovaný judikát.

Podle něj totiž trpí závažnou vadou takový příkaz k prohlídce, z jehož odůvodnění není, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelné, co vedlo soud k jeho vydání.

V projednávané věci však takové pochybení nenastalo.

Jakkoliv mohou stěžovatelky nedostatečnost cítit, Ústavní soud má za to, že příkaz splňuje judikaturou stanovené meze pro nařízení, a potažmo i provedení domovní prohlídky.

Z odůvodnění příkazu je totiž patrné, jaké konkrétní okolnosti vedly soud k jeho vydání, i proč soud považoval úkon za neodkladný.

Stěžovatelky neuvedly žádnou další okolnost, která by svědčila o tvrzeném zásahu do jejich práv.

Podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto senát návrh stěžovatelek jako zjevně neopodstatněný odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků; návrh stěžovatele odmítl pro nepřípustnost [§ 43 odst.

1 písm. e) zák. o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2017 Vladimír Sládeček v. r. předseda senátu