Decision detail

III.ÚS 783/15 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2015:3.US.783.15.1
Date: 26. 5. 2015
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 783/15 ze dne 26. 5. 2015

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti R. H., toho času ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha - Pankrác, zastoupeného JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem Vodičkova 709/33, 110 00 Praha 1, o vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci, takto: Soudci Jan Filip, Jan Musil a Vladimír Kůrka nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 783/15 .

Odůvodnění

Podáním ze dne 11.

2015 stěžovatel v reakci na doručený akceptační dopis prohlásil, že odmítá všechny soudce třetího senátu Ústavního soudu, jimž byla jeho věc přidělena k projednání, a požádal, aby byli tito soudci dle § 36 odst.

1 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), vyloučeni z projednávání dané věci.

Jako důvod stěžovatel uvedl, že na všechny členy třetího senátu podal trestní oznámení v souvislosti s jednáním Ústavního soudu ve věci vedené pod sp. zn.

III.

ÚS 376/14 , přičemž trestní oznámení je vedeno u Krajského státního zastupitelství v Brně pod sp. zn.

1 KZN 1036/2015.

Stěžovatel současně vyjádřil svoji obavu o nestranné projednání jeho nynější ústavní stížnosti a odvolal se na ustanovení čl.

6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Soudce Jan Filip ve svém vyjádření k vznesené námitce podjatosti ze dne 12.

2015 uvedl, že tato zřejmě vychází z nesouhlasu s přechozím rozhodnutím třetího senátu Ústavního soudu - usnesením sp. zn.

III.

ÚS 376/14 ze dne 5.

2014 a že ke stěžovateli či jeho zástupci, jakož i jiným účastníkům nynějšího řízení nemá žádný osobní vztah, a necítí se proto být podjatý.

Obsah trestního oznámení mu není znám a stěžovatel žádné konkrétní skutečnosti ve svém návrhu neuvádí.

K tomuto vyjádření se připojil též soudce Vladimír Kůrka ve svém stanovisku ze dne 13.

2015.

Soudce Jan Musil ve svém vyjádření k předmětné námitce ze dne 12.

2015 podotkl, že ze skutečnosti, že se podílel jako soudce na rozhodování o předchozí ústavní stížnosti stejného stěžovatele, nelze dovodit existenci jakéhokoli vztahu ke stěžovateli nebo k nynější věci.

K tomu dodal, že předchozí ústavní stížností byla napadána meritorní rozhodnutí v trestní věci, zatímco nynější stížnost napadá toliko výrok týkající se hrazení nákladů právního zastoupení.

Necítí se být podjatý ani z toho důvodu, že stěžovatel podal na všechny soudce třetího senátu trestní oznámení.

Obsah trestního oznámení mu není znám, přičemž stěžovatel žádné konkrétní skutečnosti ve svém návrhu neuvádí.

Podle § 36 odst.

1 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.

Dle § 36 odst.

2 zákona o Ústavním soudu je soudce též vyloučen, jestliže byl v téže věci činný při výkonu jiné funkce nebo povolání, než je funkce soudce Ústavního soudu.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v ustanovení § 36 odst.

1 zákona o Ústavním soudu však představuje výjimku z ústavní zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (srov. čl.

38 odst.

1, dále i čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod).

Nestrannost soudce je vždy posuzována ze dvou hledisek, subjektivního a objektivního.

Subjektivní hledisko účastníků řízení, případně soudců samotných, je ovšem pouze podnětem pro rozhodování o eventuální podjatosti a samotné k vyloučení nepostačuje.

Rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního.

To znamená, že není přípustné vycházet pouze z pochybností o poměru soudců k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká.

Je zapotřebí vyjít i z rozboru skutečností, které k těmto pochybnostem vedly.

K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti vyvstávají odůvodněné pochybnosti, zda bude soudce moci nezávisle a nestranně rozhodovat.

Čtvrtý senát Ústavního soudu, rozhodující podle příslušného rozvrhu práce Ústavního soudu o podjatosti soudců třetího senátu, však neshledal žádné podmínky pro použití ustanovení § 36 odst.

1 zákona o Ústavním soudu.

Jak patrno z výše uvedeného, stěžovatel své odmítnutí soudců třetího senátu odůvodňuje jejich údajně vadným rozhodnutím v jeho jiné právní věci ( sp. zn.

III.

ÚS 376/14 ).

Nicméně rozhodování soudce Ústavního soudu v jiné věci je projevem samotného výkonu ústavního soudnictví a jako takové pochybnost o jeho nepodjatosti (obecně) založit nemůže (viz § 36 odst.

2 zákona o Ústavním soudu a contrario; srov. také § 14 odst.

4 občanského soudního řádu; k výjimkám viz Filip, J., Holländer, P., Šimíček, V.: Zákon o Ústavním soudu, komentář, 2. vydání, C.

Beck, 2007, s.

178, bod.

18, a dále Wagnerová, E., Dostál, M., Langášek, T., Pospíšil, I., Zákon o Ústavním soudu s komentářem, ASPI, 2007, s.

123, bod 7).

V této souvislosti je potřeba dodat, že čtvrtý senát, rozhodující podle § 38 odst.

1 zákona o Ústavním soudu, vůbec není oprávněn přezkoumávat procesní postup třetího senátu a jím vydaná rozhodnutí, a tudíž tvrzení o údajném pochybení, na němž vlastně námitka podjatosti spočívá, nelze pokládat za relevantní.

Poukazuje-li stěžovatel na to, že podal trestní oznámení, je zcela zřejmé, že v uvedených souvislostech by šlo o počin postrádající jakýkoliv smysl, přičemž čtvrtý senát nepředpokládá, že by dané sdělení mohlo jmenované soudce ve vztahu ke stěžovateli nějak ovlivnit.

Pochybnost o jejich nepodjatosti tak v daném okamžiku nevzniká (k nezpůsobilosti trestního oznámení stěžovatele, podaného v souvislosti s rozhodovací činností soudce, založit objektivní pochybnosti o jeho podjatosti srov. usnesení Ústavního soudu sp. zn.

IV.

ÚS 1729/11 ze dne 11.

2011, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

S ohledem na to, že žádné okolnosti naplňující podmínky shora citovaných ustanovení zákona o Ústavním soudu nebyly shledány, čtvrtý senát Ústavního soudu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst.

3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 26. května 2015 Tomáš Lichovník v. r. předseda senátu