Decision detail

III.ÚS 1885/15 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2015:3.US.1885.15.1
Date: 30. 7. 2015
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 1885/15 ze dne 30. 7. 2015

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Gočárova třída 504, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2015 č. j. 11 To 89/2015-354 a rozsudku Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 25. 11. 2014 č. j. 2 T 107/2014-320, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů (jakož i nespecifikovaná "další na ně navazující rozhodnutí") v jeho trestní věci s tím, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené čl.

36 odst.

1 a čl.

40 odst.

2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Okresní soud v Mladé Boleslavi shora uvedeným rozsudkem stěžovatele uznal vinným přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst.

1 písm. a) tr. zákoníku a zločinem těžkého ublížení na zdraví podle § 145 odst.

1 tr. zákoníku a odsoudil jej podle § 145 odst.

1 a § 43 odst.

1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře tří roků s podmíněným odkladem podle § 81 odst.

1 a § 82 odst.

1 tr. zákoníku na zkušební dobu čtyř let.

Podle § 73 odst.

1, 3 tr. zákoníku stěžovateli uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práce v ozbrojených bezpečnostních sborech a složkách na dobu sedmi roků a podle § 228 odst.

1 tr. řádu mu stanovil povinnost nahradit konkretizovaným poškozeným škodu.

Krajský soud v Praze ústavní stížností napadeným rozsudkem rozhodnutí Okresního soudu v Mladé Boleslavi s poukazem na § 258 odst.

1 písm. e), f), odst.

2 tr. řádu zrušil ohledně stěžovatele ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle § 259 odst.

3 písm. b) tr. řádu znovu rozhodl tak, že stěžovatele odsoudil podle § 145 odst.

1 a § 43 odst.

1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře tří roků, který mu podle § 81 odst.

1 a § 82 odst.

1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 roků.

Odvolací soud podle § 73 odst.

1, 3 tr. zákoníku stěžovateli stanovil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu práce v ozbrojených bezpečnostních sborech a složkách na dobu čtyř roků.

Podle § 229 odst.

1 tr. řádu poškozené odkázal s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy nerespektovaly zásadu in dubio pro reo, neboť v procesní situaci, kdy nebylo - jak dovozuje - mimo pochybnost prokázáno, že se inkriminovaného skutku dopustil, měl být obžaloby zproštěn.

Dovozuje, že obecné soudy se dostatečně nevypořádaly s jím navrženými důkazy a provedené důkazy pak vyhodnotily extrémně vadně, v důsledku čehož jej uznaly vinným, ačkoliv bylo možné při jejich řádném hodnocení a dodržování zásady volného hodnocení důkazů dospět ke zcela jiným závěrům ohledně průběhu inkriminovaného skutkového děje.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Podle ustanovení § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; ve smyslu zde odkazovaného ustanovení 72 odst.

3 je takovým prostředkem i dovolání.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že "nevyužil svého práva na podání dovolání, neboť v dané trestní věci nedospěl k závěru, že by v tomto případě jednoznačně existoval některý z přípustných dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst.

1 tr. řádu".

Bez ohledu na to, zda by bylo možné námitky obsažené v nyní projednávané ústavní stížnosti podřadit pod dovolací důvody uvedené v ustanovení § 265b tr. řádu, podání dovolání podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu shora citovaného ustanovení § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu - oproti očekávání stěžovatele - přesto představuje.

Ve stanovisku svého pléna ze dne 4.

2014 sp. zn.

Pl.

ÚS-st.

38/14 (č.

40/2014 Sb.) Ústavní soud uvedl, že: "z dikce ustanovení § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1.

2013, jednoznačně vyplývá povinnost stěžovatelů vyčerpat všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje - tedy i mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání v trestních věcech, pokud je dovolání v dané věci přípustné.

Pokud je v ustanovení § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu stanovena povinnost vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, tím spíše musí stěžovatelé vyčerpat mimořádný opravný prostředek v případě, kdy je tento přípustný (§ 265a trestního řádu).

Ústavní stížnost je prostředkem ochrany práv, který je subsidiární ke standardním "neústavním" institutům.

Především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li dosaženo nápravy v rámci režimu obecného soudnictví, může se v rozsahu omezeném hledisky ústavnosti uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu.

Ústavní soud tak nemůže sám posuzovat splnění podmínek, které otevírají prostor k meritornímu dovolacímu přezkumu, tato role mu nepřísluší.

Otázku, zda námitky stěžovatele naplňují některý z dovolacích důvodů, musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do činnosti Nejvyššího soudu a potažmo i obecné justice." V bodě 28 stanoviska Ústavní soud rovněž ohlásil, že se přijaté závěry uplatní ve vztahu k ústavním stížnostem podaným dnem následujícím po dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů; jestliže se tak stalo 17.

2014, musí být aplikováno i v dané věci.

Návrh, který je podle § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, musí být podle § 43 odst.

1 písm. e) téhož zákona odmítnut, a to bez jednání a soudcem zpravodajem (obdobně viz usnesení Ústavního soudu sp. zn.

ÚS 2422/14 ze dne 29.

2014).

Nad rámec řečeného je přiléhavé stěžovateli připomenout, že dovozuje-li, že dovolání by bylo bezpochyby "neefektivní", a současně namítá porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, nedoceňuje závěry, jež formulovala judikatura Ústavního soudu; kupříkladu již v nálezu sp. zn.

ÚS 4/04 ze dne 23.

2004 Ústavní soud v restriktivním výkladu dovolacího důvodu spatřoval porušení zejména čl.

4 a čl.

90 Ústavy, jestliže uvedl, že "...je podle Ústavního soudu třeba vyjít z premisy, že soudy poskytují jednotlivci ochranu jeho práv (čl.

90 Ústavy); tuto premisu musí mít soud na vědomí vždy, když rozhoduje o právech jednotlivce.

Rozhodování soudu (...) se nemůže ocitnout mimo ústavní rámec ochrany základních práv jednotlivce tím spíše, že čl.

4 Ústavy staví základní práva pod ochranu soudní moci".

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. července 2015 Vladimír Kůrka v. r. soudce zpravodaj