Decision detail

IV.ÚS 1757/14 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2014:4.US.1757.14.1
Date: 18. 8. 2014
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 1757/14 ze dne 18. 8. 2014

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti Mgr. Jaroslava Homoly, soudního exekutora Exekutorského úřadu Brno-město, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 30a, proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. března 2014 č. j. 8 NC 5036/2006-33, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 21. května 2014, se stěžovatel podle ustanovení § 72 odst.

1 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle čl.

36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, právo podnikat podle čl.

26 Listiny, právo vlastnit majetek podle čl.

11 Listiny a dále práva zaručená čl.

2 odst.

2 a 3 Listiny a čl.

89 odst.

2 Ústavy České republiky.

Z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí bylo zjištěno, že usnesením ze dne 12. ledna 2006 č. j.

8 Nc 5036/2006-4 a usnesením ze dne 19. března 2014 č. j.

8 Nc 5036/2006-33 nařídil Okresní soud v Litoměřicích na návrh oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky, Krajské pobočky pro Ústecký kraj, na majetek povinného Jiřího Nováka, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 102 331,80 Kč exekuci a jejím provedením pověřil JUDr.

Jiřího Doležala, soudního exekutora.

JUDr.

Jiří Doležal byl ke dni 31. prosince 2011 z funkce soudního exekutora odvolán a do uvolněného exekutorského úřadu byl jmenován jako soudní exekutor JUDr.

Jiří Janečka, Ph.D.

Oprávněná následně požádala o změnu exekutora a navrhla, aby exekuci dále vedl stěžovatel.

K převzetí exekuce stěžovatelem došlo se souhlasem JUDr.

Jiřího Janečky, Ph.D.

Stěžovatel poté rozhodl ve smyslu § 44b odst.

4 exekučního řádu příkazem k úhradě nákladů exekuce o dosud vzniklých nákladech exekuce dne 24. ledna 2014 pod č. j.

030 EX 15694/13-11 tak, že soudnímu exekutorovi JUDr.

Jiřímu Janečkovi, Ph.D., náklady exekuce nepřiznal.

Příkaz odůvodnil tím, že JUDr.

Jiřího Janečku, Ph.D., usnesením vyzval, aby vyčíslil náklady za dosavadní vymáhání pohledávky a tyto odůvodnil v takovém rozsahu, aby o nich mohlo být rozhodnuto.

Zároveň jej poučil, že nebudou-li náklady exekuce takto vyčísleny, bude vycházet z toho, že mu žádné náklady nevznikly.

Usnesení bylo JUDr.

Jiřímu Janečkovi, Ph.D., doručeno a tento žádné náklady nevyčíslil, přičemž z dosavadní rekonstrukce spisu nevyplynulo, že by mu nějaké náklady vznikly.

Proti tomuto příkazu podal JUDr.

Jiří Janečka, Ph.D., včasné námitky, ve kterých poukázal na to, že výši nákladů a odměny upravuje vyhláška č.

330/2001 Sb. a tento nárok tak vyplývá ze zákona a není třeba se jej domáhat či jej odůvodňovat.

Požadoval proto odměnu ve výši 3 000 Kč podle § 11 odst.

2 vyhlášky č.

330/2001 Sb., náhradu hotových výdajů v paušální částce 3 500 Kč a DPH, přičemž tyto náklady navrhl uložit k tíži oprávněného.

Stěžovatel námitkám nevyhověl a předložil je k rozhodnutí soudu.

Ústavní stížností napadeným usnesením pak Okresní soud v Litoměřicích rozhodl o námitkách JUDr.

Jiřího Janečky, Ph.D., proti příkazu k úhradě nákladů exekuce tak, že příkaz k úhradě nákladů exekuce změnil s tím, že povinný je povinen hradit dosud vzniklé náklady exekuce ve výši 3 933 Kč, které tvoří odměna soudního exekutora JUDr.

Jiřího Janečky, Ph.D., ve výši 1 500 Kč, jeho hotové výdaje ve výši 1 750 Kč a DPH z těchto částek ve výši 683 Kč (po zaokrouhlení).

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že ačkoliv napadeným rozhodnutím nebylo rozhodnuto o jeho vlastních nákladech, představuje toto rozhodnutí zásah do jeho práv, neboť je v konkrétní věci vázán právním názorem exekučního soudu a není oprávněn se od něj při rozhodování o nákladech exekuce odchýlit.

S ohledem na toto rozhodnutí bude muset právní názor exekučního soudu promítnout do příkazu k úhradě nákladů exekuce, jímž v budoucnu bude rozhodovat i o nákladech vzniklých jemu osobně.

Současně tvrdil, že v budoucnu již nebude mít možnost jak hájit svá práva.

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst.

1 a 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž dovodil, že tomu tak není, neboť stěžovatel zjevně není k podání ústavní stížnosti oprávněn.

Prakticky obsahově stejnými ústavními stížnostmi téhož stěžovatele se již Ústavní soud zabýval v usneseních ze dne 14. července 2014 sp. zn.

ÚS 1758/14 , ze dne 28. července 2014 č. j.

I. ÚS 1755/14

a ze dne 6. srpna 2014 sp. zn. III. ÚS 1756/14 , ve kterých se s názorem stěžovatele neztotožnil. K aktivní legitimaci soudního exekutora se Ústavní soud vyjádřil již v minulosti ve svém stanovisku ze dne 12. září 2006 sp. zn. Pl. ÚS-st. 23/06 (ST 23/42 SbNU 545), kdy pro její posouzení považoval za nutné zohlednit skutečné postavení soudního exekutora v exekučním řízení, resp. charakter otázky, která je konkrétním rozhodnutím řešena. Na tyto situace dopadá rovněž stanovisko Ústavního soudu ze dne 9. listopadu 1999 sp. zn. Pl. ÚS-st. 9/99 (ST 9/16 SbNU 372), kde je mimo jiné uvedeno, že: "Pokud stát vystupuje v právních vztazích v pozici subjektu veřejného práva, čili jako nositel veřejné moci, z povahy věci není, a ani nemůže být nositelem (subjektem) základních práv a svobod. Přístup opačný by znamenal popření smyslu základních práv a svobod tak, jak byly zformovány staletým vývojem evropské a anglosaské kultury." V posuzované věci, ač bylo rozhodováno o nákladech exekučního řízení, nedošlo rozhodnutím soudu k přímému zásahu do práv stěžovatele. Stěžovatel zde totiž nerozhodoval o nákladech svých, nýbrž o nákladech dosavadního exekučního řízení, které vznikly dříve pověřenému soudnímu exekutorovi. V tomto případě tak na stěžovatele nelze pohlížet jako na účastníka řízení, nýbrž výhradně jako na faktického vykonavatele soudní pravomoci v oblasti civilních exekucí. A stejně tak okresní soud nerozhodoval o nákladech stěžovatele, nýbrž o nákladech vzniklých JUDr. Jiřímu Janečkovi, Ph.D. Vzhledem k těmto důvodům Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh podaný zjevně neoprávněnou osobou. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V Brně dne 18. srpna 2014 Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka