Decision detail

III.ÚS 3999/12 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2013:3.US.3999.12.1
Date: Dec 2, 2013
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 3999/12 ze dne 12. 2. 2013

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky D. S., zastoupené JUDr. Richardem Novákem, advokátem se sídlem Brno, Dvořákova 13, proti rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 9. března 2009 sp. zn. 4 T 231/2008, rozsudku Okresního soudu v Semilech ze dne 14. července 2010 č. j. 4 T 231/2008-713, usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. září 2009 č. j. 11 To 182/2009-550 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. března 2012 č. j. 6 Tdo 1064/2011-104 takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi došlo k zásahu do jejích ústavních práv zaručených čl.

36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti a z přiložených rozhodnutí vyplývá zjištění, že rozsudkem Okresního soudu v Semilech ze dne 9.

2009 sp. zn.

4 T 231/2008 byla stěžovatelka uznána vinnou, že spáchala trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst.

1, odst.

3 písm. c) trestního zákona částečně ve spolupachatelství dle § 9 odst.

2 trestního zákona [pod body I, II/1 g) výroku] a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst.

2, odst.

3 písm. c) trestního zákona částečně ve spolupachatelství dle § 9 odst.

2 trestního zákona [pod body II/1 a) - f), 2, 3].

Za to byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody na dobu 30 měsíců, pro jehož výkon byla zařazena do věznice s ostrahou.

K odvolání stěžovatelky (i další obžalované) proti tomuto rozsudku rozhodl Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1.

2009 č. j.

11 To 182/2009-550 tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celé odsuzující části a věc vrátil v tomto rozsahu okresnímu soudu.

Okresní soud v Semilech znovu rozhodl rozsudkem ze dne 14.

2010 č. j.

4 T 231/2008-713 tak, že stěžovatelku uznal vinnou trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst.

1 trestního zákona částečně ve spolupachatelství dle § 9 odst.

2 trestního zákona (pod bodem I výroku) a trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 148 odst.

2, odst.

3 písm. c) trestního zákona částečně ve spolupachatelství dle § 9 odst.

2 trestního zákona (pod bodem II výroku).

Za to byla odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody na dobu dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu pěti let.

Odvolání stěžovatelky proti tomuto rozsudku bylo zamítnuto usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23.

11.

2010 č. j.

11 To 422/2010-743.

Proti tomuto usnesení brojila stěžovatelka dovoláním, to však bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 29.

2012 č. j.

6 Tdo 1064/2011-104 podle § 265i odst.

1 písm. e) trestního řádu odmítnuto.

Jak výše uvedeno, napadeným usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1.

2009 č. j.

11 To 182/2009-550 byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Semilech ze dne 9.

2009 sp. zn.

4 T 231/2008 a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Nejedná se tedy o konečná rozhodnutí ve věci, což činí ústavní stížnost nepřípustnou v té části, kterou je navrhováno zrušení těchto rozhodnutí, což je důvodem k jejímu odmítnutí podle § 43 odst.

1 písm. e) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ve zbývající části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti nesouhlasí s prováděním a hodnocením důkazů a polemizuje jak se skutkovými, tak i právními závěry obecných soudů.

Prosazuje své vlastní právní názory a na základě toho pak konstruuje porušení svých základních práv, jak shora uvedeno.

Ústavní soud dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na niž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu, interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených obecnými soudy.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.

Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdy by napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že podstatou je jen opakovaná polemika stěžovatelky s rozhodnutími obecných soudů.

Ústavní soud nezjistil v rozhodnutí obecných soudů žádná pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatelky.

Tvrzení stěžovatelky o tom, že skutkové a právní závěry soudu obecných soudů jsou v extrémním rozporu s principy právní logiky a důkazní situací, není ničím podloženo.

Soud prvního stupně vyčerpávajícím způsobem své závěry o vině a trestu stěžovatelky odůvodnil a Nejvyšší soud pak srozumitelně a řádně odůvodnil, z jakých důvodů dovolání stěžovatelky odmítl jako zjevně neopodstatněné.

V projednávané věci Ústavní soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že došlo k porušení některého ze základních práv stěžovatelky.

V podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlá a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, a znovu opakovat argumenty vztahující se k námitkám stěžovatelky nemá význam.

Právo na spravedlivý proces (podle čl.

36 Listiny) není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo právo na rozhodnutí odpovídající představám stěžovatelky.

Uvedeným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Okolnost, že stěžovatelka se závěry obecných soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti.

V projednávaném případě Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohl napadená rozhodnutí zrušit, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst.

1 písm. e) a odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2013 Michaela Židlická v. r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu