Decision detail

III.ÚS 3849/12 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2013:3.US.3849.12.1
Date: Dec 2, 2013
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 3849/12 ze dne 12. 2. 2013

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Michaely Židlické, soudkyně Vlasty Formánkové a soudce Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky NETCOM PLUS s. r. o., se sídlem Brno, Pionýrská 13, zastoupené Mgr. Václavem Kotkem, advokátem v Brně, třída Kpt. Jaroše 10, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. června 2012 č. j. 44 Co 289/2010-101, rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 25. února 2010 č. j. 43 C 110/2004-82, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění

Stěžovatelka navrhla zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že jejich vydáním byla porušena její základní práva zaručená čl.

2 odst.

3, čl.

90 a čl.

95 odst.

1 Ústavy České republiky, čl.

2 odst.

2, čl.

36 odst.

1 a čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl.

6 odst.

1 a čl.

13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti podrobně rekapituluje průběh řízení před obecnými soudy.

Tvrdí, že rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo řádně odůvodněno a nevyplývalo z něj, z jakých úvah soud vycházel.

Odvolacímu soudu stěžovatelka vytýká, že ignoroval skutkový základ žaloby, aby se nemusel podaným odvoláním věcně zabývat.

Podle stěžovatelky došlo v řízení před odvolacím soudem ke zcela svévolné aplikaci podústavního práva, která má za následek porušení jejích, výše uvedených základních práv.

Odůvodnění odvolacího soudu je v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními a je třeba je považovat za překvapivé.

Z těchto důvodů stěžovatelka navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.

Ústavní soud především konstatuje, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem; senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst.

1 písm. a), § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu ústavní stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatelka v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl.

Městský soud v Brně napadeným rozsudkem uložil povinnost stěžovatelce (v řízení před obecnými soudy žalobkyni) zaplatit žalované (Kooperativa, pojišťovna, a. s.) částku 1 860 Kč s příslušenstvím (výrok I) a ve zbývající výši nároku 28 598 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II).

Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozhodl tak, že odvolání stěžovatelky proti výroku II a v rozsahu částek 6 500 Kč s příslušenstvím a 6 018 Kč s příslušenstvím odmítl, ve výroku II v rozsahu částky 16 100 Kč s příslušenstvím pak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Své rozhodnutí odůvodnil tím, že předmětem řízení stěžovatelka učinila nárok ve výši 14 518 Kč, opíraný o vlastní výpočet nákladů potřebných na uvedení poškozeného vozidla do předešlého stavu, nárok ve výši 6 500 Kč, opíraný o náklady půjčovného za náhradní vozidlo po dobu předpokládané opravy, a nárok ve výši 16 100 Kč, který měl představovat znehodnocení poškozeného vozidla.

Z uvedeného je zřejmé, že pokud bylo z prvého nároku stěžovatelky žalovaným dobrovolně uspokojeno 6 640 Kč a stěžovatelce bylo přisouzeno dalších 1 860 Kč, týká se rozsah zamítnutí peněžitého plnění částky 6 018 Kč.

Vzhledem k tomu, že se jedná o tzv. bagatelní částky, stejně jako tomu je v případě nároku ve výši 6 500 Kč, odvolací soud dospěl k závěru, že podle § 202 odst.

2 občanského soudního řádu je odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně v rozsahu těchto částek nepřípustné.

Pokud jde o zbývající nárok stěžovatelky v částce 16 100 Kč, odvolací soud se s odkazem na ustanovení § 420 odst.

1 a § 443 občanského zákoníku, jakož i na judikaturu Nejvyššího soudu vypořádal s uplatněnými odvolacími námitkami, a proto lze na odůvodnění odvolacího soudu v dalším odkázat.

Ústavní soud neshledal, že by právní závěry obecných soudů byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly [srov. nález sp. zn.

III.

ÚS 84/94 ze dne 20.

1995 (N 34/3 SbNU 257)].

Zásah do základních práv stěžovatelky tak Ústavní soud nezjistil.

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta, čemuž logicky odpovídá (není-li stížnost věcně projednatelná) i odmítnutí akcesorického návrhu na zrušení § 202 odst.

2 občanského soudního řádu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. února 2013 Michaela Židlická v. r. předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu