Decision detail

II.ÚS 3572/13 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2013:2.US.3572.13.1
Date: 19. 12. 2013
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 3572/13 ze dne 19. 12. 2013

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele R. S., zastoupeného JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem Hrnčířská 55/14, Ústí nad Labem, směřující proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. 6 T 8/2012, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. 7. 2013, sp. zn. 12 To 33/2013, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížnost, doručená Ústavnímu soudu dne 25.

11.

2013, směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28.

2013, sp. zn.

6 T 8/2012, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16.

2013, sp. zn.

12 To 33/2013.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Z úřední činnosti Ústavního soudu bylo zjištěno, že stěžovatel v dané věci podal také dovolání, o kterém však prozatím nebylo Nejvyšším soudem rozhodnuto.

Tuto skutečnost ověřil Ústavní soud telefonicky u pracovnice oddělení trestních věcí Krajského soudu v Hradci Králové a také přímo u advokáta stěžovatele, JUDr.

Jiřího Císaře.

Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita.

Ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, pokud byly před jejím podáním vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon účastníku řízení k ochraně jeho práva poskytuje.

Takovým prostředkem se podle § 72 odst.

3 zákona o Ústavním soudu rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Podle ustanovení § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst.

3).

Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích (zde o dovolání) je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které na tomto základě otevřené řízení skýtá, případně i řízení, které má být vedeno posléze, vydá-li dovolací soud rozhodnutí kasační a věc vrátil nižší soudní instanci.

Z principu subsidiarity ústavní stížnosti totiž plyne, že ústavní stížnost lze projednat až poté, co toto (další) stadium řízení bude skončeno; ústavní stížnost ostatně nemůže pominout rozhodnutí o posledním opravném prostředku a zásadně proti němu musí (též) směřovat, přičemž v řízení, jež probíhá, je splnění tohoto požadavku přirozeně nemožné (viz např. usnesení sp. zn.

III.

ÚS 3394/10 ze dne 14.

2011 a usnesení sp. zn.

III.

ÚS 2776/10 ze dne 26.

10.

2010, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud nemůže rozhodnout dříve než Nejvyšší soud na straně jedné, na straně druhé by však ani nebylo rozumné, aby o souběžně podané ústavní stížnosti dále vedl řízení a sledoval, kdy Nejvyšší soud rozhodne.

Nelze totiž vyloučit, že Nejvyšší soud stěžovateli vyhoví, a proto by se nynější ústavní stížnost mohla stát bezpředmětnou (viz usnesení sp. zn.

ÚS 3731/12 ze dne 3.

2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Výše zaznamenaný princip subsidiarity přezkumu se tedy prosazuje i zde, a jeho uplatnění vede k nutnému závěru, že ústavní stížnost, je-li současně vedeno i dovolací řízení, je návrhem předčasným, který je podle § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, a musí být podle § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnut (viz usnesení sp. zn.

III.

ÚS 50/13 ze dne 28.

2013, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Jako vhodné se jeví doplnit, že dostupnost ústavní stížnosti stěžovateli tím není dotčena.

Odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatele nepoškozuje.

Pakliže by jeho dovolání Nejvyšší soud nevyhověl a stěžovatel měl i nadále za to, že v pravomocně skončeném řízení byla porušena jeho ústavně zaručená práva, nebrání mu toto rozhodnutí Ústavního soudu v podání nové ústavní stížnosti ve lhůtě k tomu stanovené zákonem (viz usnesení sp. zn.

IV.

ÚS 3407/11 ze dne 5.

12.

2011, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Z vyložených důvodů nezbylo než ústavní stížnost pro nepřípustnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. prosince 2013 Jaroslav Fenyk, v. r. soudce Ústavního soudu