Decision detail

IV.ÚS 1452/11 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2012:4.US.1452.11.1
Date: 17. 4. 2012
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 1452/11 ze dne 17. 4. 2012

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele V. H., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem se sídlem na adrese Strakonice, Bezděkovská 53, proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 24. března 2011 č. j. 12 C 34/2010-50, takto: Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 19. května 2011, stěžovatel podle ustanovení § 72 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva garantovaná čl.

3 odst.

1, čl.

11 odst.

1 a 4 a čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel ústavní stížnost spojil s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku, pokud je jím zavazován zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 9 298,- Kč.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Písku sp. zn.

12 C 34/2010 bylo zjištěno, že stěžovatel se žalobou ze dne 15. února 2010 domáhal po žalované H.

K. vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 266,- Kč s příslušenstvím z titulu užívání příjezdové cesty ke garáži, přičemž příjezdová cesta je situována na pozemku ve vlastnictví stěžovatele a žalovaná za jeho užívání neplatí žádnou náhradu.

Okresní soud rozsudkem napadeným ústavní stížností uložil žalované zaplatit stěžovateli částku 760,- Kč a co do částky 5 506,- Kč žalobu zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že okresní soud se při výpočtu výše bezdůvodného obohacení řídil cenovým výměrem Ministerstva financí číslo 01/2009, který byl vydán dle jeho názoru v rozporu se zákonem č.

526/1990 Sb.

Proto považuje napadený rozsudek za rozhodnutí vydané v rozporu s právem stěžovatele na spravedlivý proces.

Okresní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 7. července 2011 zcela odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Stěžovatel pak v podané replice ze dne 29. srpna 2011 uvedl, že z vyjádření okresního soudu je patrné, že tento soud nepovažuje za nutné posuzovat věc i z hlediska ústavněprávního a v rámci svého rozhodnutí posoudit, zda výměr Ministerstva financí, který chce pro své rozhodnutí použít, není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.

Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a konstatuje, že argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, nevedou k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl.

83 Ústavy).

Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů.

Ústavní stížnost představuje specifický procesní prostředek, jehož účelem je poskytovat ochranu ústavním pořádkem zaručeným základním právům a svobodám.

Nejde tedy o žádný řádný nebo mimořádný prostředek vztahující se k předmětu řízení vymezenému před obecnými soudy (srov. bod 19 nálezu Ústavního soudu ze dne 8. ledna 2009 sp. zn.

II.

ÚS 1009/08 , N 6/52 SbNU 57).

Z databáze vedené Ústavním soudem plyne, že stěžovatel podal ve věci, kterou se domáhal zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání pozemku parc. č.

1560/14 v k. ú.

Písek jako přístupu a příjezdu ke garážím, celkem čtyři ústavní stížnosti.

Ústavní soud se v usnesení ze dne 26. ledna 2012 sp. zn.

ÚS 1378/11 k celé věci podrobně vyjádřil a proto postačí na závěry uvedené v citovaném usnesení odkázat.

Jen krátce lze z jeho odůvodnění uvést, že okresní soud pochybil v tom, že přehlédl otázku možné existence veřejně přístupné účelové komunikace v režimu tzv. obecného užívání a soustředil se pouze na otázku výše náhrady za přístup a příjezd žalovaných k jejich garáži.

Z tohoto důvodu je také bezpředmětné řešit stěžovatelem vznesenou otázku přiměřenosti cenové regulace, jelikož zásadní otázka statusu předmětného pozemku (tj. zda se na něm nenachází veřejně přístupná účelová komunikace v režimu tzv. obecného užívání) nebyla v řízení před obecným soudem vůbec vyřešena.

Návrhu stěžovatele na zrušení napadeného rozsudku tak Ústavní soud nevyhověl, neboť by v opačném případě mohl potencionálně přivodit zhoršení právního postavení stěžovatele.

Z důvodu, že účelem ústavní stížnosti je výhradně ochrana subjektivních ústavně garantovaných práv stěžovatele proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.

V důsledku odmítnutí ústavní stížnosti nebylo vyhověno návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku, neboť ten má akcesorickou povahu a sdílí osud ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst.

3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 17. dubna 2012 Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu