Decision detail

III.ÚS 38/12 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2012:3.US.38.12.1
Date: 23. 2. 2012
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 38/12 ze dne 23. 2. 2012

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 23. února 2012 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. P., zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem v Ostravě, Poštovní 2, proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 28. 3. 2011 č. j. 5 T 34/2010-134 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 10. 2011 č. j. 6 To 367/2011-168, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení shora označených rozsudků obecných soudů, neboť má za to, že jejich vydáním bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces dle čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel nesouhlasí se skutkovým závěrem obecných soudů, že řídil motorové vozidlo po vědomém požití alkoholických nápojů, přičemž vlivem překročení nejvyšší povolené dopravní rychlosti a požitého alkoholu nezvládl řízení vozidla a způsobil dopravní nehodu.

Tvrdí, že tyto skutkové závěry jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a představují svévoli v soudním rozhodování, v důsledku čehož mělo dojít k porušení výše uvedeného ustanovení Listiny.

Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Karviné byl stěžovatel uznán vinným přečinem obecného ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst.

1 a odst.

2 písm. a) tr. zák.

Za to byl odsouzen k peněžitému trestu ve výši 50.000 Kč, případně k náhradnímu trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců.

Stěžovateli byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 5 let a byla mu uložena povinnost nahradit poškozené M.

A. škodu ve výši 16.967 Kč.

O odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě tak, že rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém výroku o trestu a nově odsoudil stěžovatele k peněžitému trestu ve výši 35.000 Kč, případně k náhradnímu trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce.

Odvolací soud stěžovateli dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 4 let.

V ostatních výrocích zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn.

V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel tvrdí, že skutkové závěry obecných soudů jsou v extrémním nesouladu s provedenými důkazy a představují svévoli v soudním rozhodování porušující jeho právo na spravedlivý proces.

Stěžovatel především nesouhlasí se závěrem obecných soudů, že příčinou předmětné dopravní nehody bylo jeho ovlivnění alkoholem, ačkoli k této otázce nebyl, dle stěžovatele, proveden jediný usvědčující důkaz.

Tvrdí, že příčinou dopravní nehody byla nepřiměřená rychlost.

Úvaha obecných soudů o tom, že ovlivnění stěžovatele alkoholem podmínilo nepřiměřenou rychlost jeho jízdy, stěžovatel považuje za absurdní.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud opakovaně zdůrazňuje, že je soudním orgánem ochrany ústavnosti a není součástí soustavy obecných soudů.

Není tedy jeho úkolem zabývat se způsobem poskytování ochrany práva a rozhodováním o vině a trestu za trestné činy, protože to je ústavně právně vymezeným úkolem obecných soudů, pokud jejich postup či rozhodnutí nepředstavují současně porušení ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. sp. zn.

ÚS 68/93 , N 17/1 SbNU 123).

Argumentace obsažená v ústavní stížnosti spočívá v pouhé polemice s ústavně akceptovatelnými závěry obecných soudů.

Stěžovatel v podstatě jen reprodukuje obsah své předchozí argumentace, kterou již uplatnil v řízení odvolacím a kterou se odvolací soud velmi podrobně zabýval.

Ústavní soud nepovažuje za nutné opakovat to, co správně konstatovaly už obecné soudy, a odkazuje na jejich podrobnou argumentaci.

Z ní vyplývá, že důkazy provedené v tomto trestním stíhání vytvořily logický, ničím nepřerušený řetězec vzájemně se doplňujících důkazů, na jejichž základě obecné soudy dospěly k závěru, že je nepochybné, že hlavní příčinou dopravní nehody byla právě podnapilost stěžovatele, a tím i nepřiměřená a nepovolená rychlost jeho vozidla.

Obecné soudy tak dospěly (bez důvodných pochybností) k závěru, že stěžovatel svým jednáním jak po objektivní, tak po subjektivní stránce naplnil znaky skutkové podstaty přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst.

1, odst.

2 písm. a) trestního zákoníku.

V projednávané věci je mezi skutkovými zjištěními, úvahami soudů, jejich právním posouzením, výsledným závěrem o vině stěžovatele a uloženým trestem, logická vazba.

V projednávané věci Ústavní soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že došlo k porušení některého ze základních práv stěžovatele.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2012 Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu