Decision detail

III.ÚS 1789/12 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2012:3.US.1789.12.1
Date: 26. 7. 2012
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 1789/12 ze dne 26. 7. 2012

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného JUDr. Filipem Matoušem, advokátem se sídlem Praha 2, Lazarská 6, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. ledna 2012 č. j. 27 Nc 764/2011-163, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podle § 72 a násl. zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud pro porušení práva na soudní ochranu, zakotveného v čl.

90 Ústavy České republiky (dále jen “Ústava“), práva na rovné postavení účastníku dle čl.

96 odst.

1 Ústavy a práva na spravedlivý proces, zaručeného článkem 36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), zrušil napadené rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyně JUDr.

Blaženy Škopkové.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Příbrami sp. zn.

13 C 237/2010 o vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitostem vyplynulo, že stěžovatel podáním ze dne 3. listopadu 2011, doplněným dne 29. listopadu 2011, vznesl opakovaně námitku podjatosti soudkyně Okresního soudu v Příbrami JUDr.

Blaženy Škopkové.

Stěžovatel tvrdil, že pokud soudkyně v minulosti byla aktivní členkou KSČ a otec žalobce působil ve stejné organizaci, tedy můžou existovat „staré vazby“, které mohou mít vliv na nestrannost a nezávislost rozhodování soudu.

Stěžovatel byl aktivním odpůrcem komunistické ideologie a zakládajícím členem Občanského fóra v místě bydliště.

Soudkyně dle názoru stěžovatele nevede řízení nestranně, nedbá na rovná práva účastníků a porušuje právo stěžovatele na spravedlivý proces.

Společná komunistická minulost soudkyně a otce žalobce je dle jeho názoru příčinou toho, že řízení neprobíhá spravedlivě a je v rozporu s procesními předpisy (neúplná protokolace při jednání, vyjádření k provedeným důkazům nejsou řádně nebo vůbec protokolovány, naopak protistraně je protokolováno vše atd.).

Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vyhověl jeho ústavní stížnosti a nálezem napadené rozhodnutí zrušil a současně vydal usnesení, kterým uloží Krajskému soudu v Praze, aby nahradil stěžovateli náklady řízení za právní služby před Ústavním soudem.

Ústavní soud je podle čl.

83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [§ 72 odst.

1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí.

Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Stěžovatel, dovolávajíc se soudní ochrany se zřetelem k čl.

36 odst.

1 Listiny, směřuje svoji kritiku do občanskoprávního řízení, v němž stěžovatel vznesl opakovaně námitku podjatosti soudkyně JUDr.

Blaženy Škopkové.

Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. ledna 2012 (27 Nc 764/2011-163) rozhodl, že soudkyně Okresního soudu v Příbrami JUDr.

Blažena Škopková není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn.

13 C 237/2010.

Podle § 14 odst.

1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Dle odst.

4 důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Stěžovatel odůvodňoval námitku podjatosti obdobně jako ve své dřívější námitce podjatosti ze dne 22. února 2011, o níž bylo Krajským soudem v Praze rozhodnuto usnesením ze dne 18. dubna 2011 (27 Nc 158/2011-34), že soudkyně Okresního soudu v Příbrami JUDr.

Blažena Škopková není vyloučena z projednávání a rozhodování věci.

Stěžovatel neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly odůvodnit naplnění podmínek pro vyloučení předpokládané v ustanovení § 14 odst.

1 o. s. ř.

Proto nadále nemůže jít o nic jiného, než o posouzení, zda toto řízení svými procesními postupy se odbývalo v ústavněprávních mezích, jmenovitě zda nevybočilo ze zásad - především stěžovatelem odkazovaného - tzv. spravedlivého procesu ve smyslu čl.

36 odst.

1 Listiny; jím je garantováno, že každý se může domáhat svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu.

Toto právo stěžovateli však upřeno nebylo potud, že se mu dostalo náležitého postavení účastníka řízení.

Stěžovatel je v soudním řízení zastoupen advokátem, který hájí jeho práva.

Těžko lze v daném případě uvěřit tvrzením stěžovatele, že jeho přednesy a jeho vyjádření k provedeným důkazům nejsou řádně nebo vůbec protokolovány, naopak protistraně je protokolováno vše.

Kolizi s principy "spravedlivého procesu" v rovině právního posouzení věci představují nikoli "běžné" nesprávnosti, nýbrž až situace flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů v soudní praxi ustáleného výkladu, resp. použití výkladu, jemuž chybí smysluplné odůvodnění, jelikož tím zatěžují vydané rozhodnutí ústavněprávně relevantní svévolí, nepředvídatelností a interpretační libovůlí.

Co do důsledků členství ve věci rozhodujících soudců v KSČ, Ústavní soud v nálezu sp. zn.

ÚS 517/10 uvedl, že "členství soudce v KSČ ke dni 17.

11.

1989 může vydávat v jisté nebezpečí image soudcovy nestrannosti a nezávislosti, i když jen případ od případu; prosté členství v KSČ není skutečností, jež by obecně vylučovala soudce z rozhodovacího procesu, a proto míru nezávislosti a nestrannosti soudce je nutno posuzovat v každém případě s přihlédnutím k jeho jedinečným okolnostem.

Účastník řízení tedy musí ohledně každého soudce, jehož podjatost by chtěl namítnout, uvést konkrétní skutečnosti, pro něž by měl za to, že soudce je z projednávané věci vyloučen." Takové skutečnosti však stěžovatel netvrdí, vyjma prostého předložení informace o jejím členství, z něhož však žádný závěr o podjatosti soudkyně nečiní.

Na podkladě řečeného je namístě závěr, že podmínky, za kterých soudy provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, splněny nejsou, a stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji v senátu usnesením (bez jednání) odmítl [§ 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Podle ustanovení § 83 zákona o Ústavním soudu, soudce zpravodaj rozhodne na návrh stěžovatele podaný před prvním ústním jednáním, že náklady zastoupení stěžovatele zcela nebo zčásti zaplatí stát, odůvodňují-li to jeho osobní a majetkové poměry, zejména nemá-li dostatečné prostředky k placení nákladů spojených se zastoupením (§ 29 a § 30 citovaného zákona) a nebyla-li ústavní stížnost odmítnuta.

V projednávané věci posledně uvedená podmínka nebyla splněna.

Proto není možné návrhu stěžovatele na náhradu nákladů jeho zastoupení vyhovět (srovnej III.

ÚS 3290/11 dostupné na http://nalus.usoud.cz.).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. července 2012 Jiří Mucha v. r. předseda senátu