Decision detail

III.ÚS 104/12 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2012:3.US.104.12.1
Date: 23. 2. 2012
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 104/12 ze dne 23. 2. 2012

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 23. února 2012 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. V., zastoupeného Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem v Litoměřicích, Nerudova 22, proti rozsudku Okresního soudu v Chomutově ze dne 3. 5. 2010 č. j. 29 T 364/2006-387 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 3. 2011 č. j. 5 To 338/2010-427, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti stěžovatel podal návrh na zrušení obou shora uvedených rozhodnutí, údajně zasahujících do jeho práva na spravedlivý proces, garantovaného v čl.

36 až 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák. a nebyl to ani jeho úmysl.

Polemizuje s jednotlivými skutkovými zjištěními obecných soudů a uvádí, že provedenými důkazy nebylo jednoznačně prokázáno, že to byl právě on, kdo se dopustil skutku uvedeného v napadených rozhodnutích.

Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Chomutově byli stěžovatel a obžalovaná L.

I. uznáni vinnými, a to stěžovatel spácháním trestného činu krádeže podle § 247 odst.

1 písm. b) a odst.

3 písm. b) tr. zák. a obžalovaná L.

I. pomocí k trestnému činu krádeže podle § 247 odst.

1 písm. b) a odst.

2 tr. zák.

Za to byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v délce čtyř let a byla mu uložena povinnost zaplatit na náhradě škody, způsobené poškozenému J.

K., částku 253.824 Kč s příslušenstvím.

U obžalované L.

I. bylo podle § 24 tr. zák. upuštěno od potrestání.

Proti tomuto rozsudku podal odvolání stěžovatel, obžalovaná L.

I. a státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Chomutově.

O odvolání rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem tak, že rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu zrušil a nově rozhodl tak, že stěžovatel byl uznán vinným trestným činem krádeže podle § 247 odst.

1 písm. b) a odst.

2 tr. zák. a obžalovaná L.

I. pomocí k trestnému činu krádeže podle § 10 odst.

1 písm. c), § 247 odst.

1 písm. b) a odst.

2 tr. zák.

Za to byl stěžovatel odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v délce dvou let a byla mu uložena povinnost zaplatit na náhradě škody, způsobené poškozenému J.

K., částku 253.824 Kč s příslušenstvím.

U obžalované L.

I. bylo podle § 24 tr. zák. upuštěno od potrestání.

Ústavní soud dlouhodobě ve své judikatuře zdůrazňuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví, na niž by bylo možno se obracet s návrhem na přezkoumání procesu a interpretace a aplikace zákonných ustanovení provedených obecnými soudy.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.

Jeho kompetence je dána pouze v případě, kdyby napadeným rozhodnutím orgánu veřejné moci došlo k porušení základních práv a svobod zaručených normami ústavního pořádku.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí Ústavní soud konstatuje, že její podstatou je jen opakovaná polemika stěžovatele s rozhodnutími obecných soudů.

Ústavní soud nezjistil v rozhodnutí obecných soudů žádná pochybení, která by svědčila o zásahu do základních práv stěžovatele.

Rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího jsou pečlivě odůvodněna.

Odvolací soud reagoval na všechny argumenty stěžovatele, které tento znovu předložil v ústavní stížnosti.

Tvrzení stěžovatele o tom, že obecné soudy nerespektovaly zásadní zásady trestního řízení, není ničím podloženo.

V projednávané věci Ústavní soud nezjistil žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly tomu, že došlo k porušení některého ze základních práv stěžovatele.

V podrobnostech nelze než odkázat na obsáhlá a vyčerpávající odůvodnění rozhodnutí obecných soudů a není nutno znovu opakovat argumenty, vztahující se k námitkám stěžovatele.

Jak plyne z výše uvedeného, Ústavní soud nezjistil, že by v projednávané věci došlo k jakémukoli zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele.

Právo na spravedlivý proces (podle čl.

36 Listiny) není možno vykládat tak, že by garantovalo úspěch v řízení či zaručovalo právo na rozhodnutí, odpovídající představám stěžovatele.

Uvedeným základním právem je zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy.

Okolnost, že stěžovatel se závěry obecných soudů nesouhlasí, nemůže sama o sobě založit odůvodněnost ústavní stížnosti.

V projednávaném případě Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohl napadená rozhodnutí zrušit.

Proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. února 2012 Jan Musil v. r. předseda senátu Ústavního soudu