Decision detail

III.ÚS 3687/10 #1

Court

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2011:3.US.3687.10.1

Date

Dec 4, 2011

Text status

full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 3687/10 ze dne 12. 4. 2011

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Ing. Miroslava Kořenáře, správce konkursní podstaty úpadce TANARI, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Rudolfovská 151/60, IČ 25087401, adresa pro doručování České Budějovice, Fr. Škroupa 13, zastoupeného JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem v Českých Budějovicích, Krajinská 33/5, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2010 č. j. 15 Cmo 91/2010-321, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 21. 12. 2010 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze (dále jen "vrchní soud") ze dne 7. 10. 2010 č. j. 15 Cmo 91/2010-321, přičemž tvrdil, že v příslušném soudním řízení obecné soudy porušily jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny. Jak patrno z ústavní stížnosti a jejích příloh, rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen "krajský soud") ze dne 11. 4. 2007 č. j. 13 Cm 491/2005-178 byla zamítnuta žaloba INVEST KAPA, a. s., proti stěžovateli na vyloučení akcií emitenta Léčebné Lázně Jáchymov, a. s., z konkursní podstaty úpadce TANARI, a. s., (výrok I) a žalobci bylo uloženo nahradit stěžovateli náklady řízení (výrok II). Napadeným rozsudkem vrchního soudu pak byl rozsudek krajského soudu ve výroku I změněn tak, že se předmětné akcie z konkursní podstaty úpadce vylučují, a ve výroku II tak, že stěžovatel je povinen žalobci zaplatit náhradu nákladů řízení; dále pak vrchní soud rozhodl, že stěžovatel je povinen nahradit žalobci náklady odvolacího a také dovolacího řízení. Předtím totiž vrchní soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, a to rozsudkem ze dne 3. 6. 2008 č. j. 4 Cmo 217/2007-225, toto rozhodnutí ovšem zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 27. 1. 2010 č. j. 29 Cdo 4822/2008-277 a věc vrátil vrchnímu soudu k dalšímu řízení. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§ 42 odst. 1 a 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a dospěl k závěru, že jde o nepřípustný návrh. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Dle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu je dovolání přípustné mimo jiné proti rozsudku odvolacího soudu, kterým bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé. Jak patrno z výše uvedeného, stěžovatel mohl proti ústavní stížností napadenému rozsudku vrchního soudu brojit mimořádným opravným prostředkem - dovoláním, o čemž byl také vrchním soudem řádně poučen. Jak přitom Ústavní soud dotazem u krajského soudu zjistil, stěžovatel skutečně dovolání podal (krajskému soudu bylo doručeno dne 13. 12. 2010), přičemž požádal o předložení své věci velkému senátu. Stěžovatel tedy měl k dispozici procesní prostředek, kterým mohl chránit svá práva, tento prostředek také uplatnil, takže ani on sám nebyl názoru, že by šlo o prostředek "neefektivní". K "vyčerpání" tohoto prostředku, kterým se rozumí nejen jeho podání, ale i rozhodnutí o něm, před podáním ústavní stížnosti nedošlo. V posuzované věci pak ani nejsou naplněny předpoklady pro přijetí ústavní stížnosti podle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. S ohledem na výše uvedené závěry Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 12. dubna 2011 Jiří Mucha soudce Ústavního soudu