Decision detail

III.ÚS 2499/10 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2010:3.US.2499.10.1
Date: Oct 9, 2010
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 2499/10 ze dne 10. 9. 2010

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 10. září 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu J. S., takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu bylo dne 26. 8. 2010 doručeno podání, v němž navrhovatel namítal porušení svého základního práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu v trestní věci, projednávané u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 5 T 86/2007. Navrhovatel žádal, aby Ústavní soud vyslovil, že v uvedené trestní věci byl porušen zákon. Dále stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud buď sám trestní stíhání stěžovatele zastavil, nebo aby obecnému soudu nařídil vydat rozhodnutí o zastavení trestního stíhání stěžovatele, případně aby uvedenému soudu nařídil vyhovět všem důkazním návrhům obhajoby a na provedení těchto důkazů obecným soudem dohlížel. Z podání stěžovatele dále vyplynulo, že byl v uvedené trestní věci rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 14. 4. 2010 č. j. 5 T 86/2007-404, odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců nepodmíněně. Tento rozsudek však dosud nenabyl právní moci, neboť jej Krajský soud v Plzni k odvolání stěžovatele zrušil a věc podle § 259 odst. 1 tr. řádu vrátil soudu prvého stupně k novému projednání a rozhodnutí.

II.

Podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") rozhoduje Ústavní soud o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí nebo jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. V řízení o ústavních stížnostech však Ústavní soud sám musí postupovat podle zákona, konkrétně se držet procesního postupu vymezeného zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); Ústavní soud musí dále respektovat meze své působnosti a pravomoci (srov. článek 2 odst. 3 a článek 83 Ústavy, resp. článek 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod). Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání, jež zákon o Ústavním soudu stanoví. Podle § 75 odst. 1 věta první zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Z návrhu je však patrné, že se stěžovatel zásahu Ústavního soudu domáhá v okamžiku, kdy o jeho vině trestným činem dosud nebylo pravomocně rozhodnuto a ve věci má znovu jednat soud prvého stupně. Je třeba zdůraznit, že ústavní stížnost je toliko podpůrným (subsidiárním) prostředkem ochrany základních práv, jenž lze uplatnit teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V projednávané věci byla základním právům stěžovatele zjevně poskytnuta ochrana obecnými soudy, přinejmenším v rámci instančního přezkumu (srov. článek 4 Ústavy, podle nějž jsou práva a svobody pod ochranou soudní moci). Stěžovatel může i nadále k ochraně svých práv uplatňovat všechny procesní prostředky, jež mu trestní řád dává k dispozici, včetně podání řádných a mimořádných opravných prostředků. Ústavnímu soudu rozhodně nepřísluší role orgánu, který by v dosud neskončených věcech prováděl průběžnou kontrolu procesního postupu obecných soudů v trestním řízení. Z uvedeného plyne, že ústavní stížnost je zjevně "předčasná" a tudíž nepřípustná. Za této situace považoval Ústavní soud za nadbytečné stěžovatele vyzývat k odstranění vad, zejména nedostatku povinného zastoupení advokátem ve smyslu § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soud, a ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl jako návrh nepřípustný. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 10. září 2010 Jan Musil v. r. soudce zpravodaj