Decision detail

I.ÚS 2585/10 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2010:1.US.2585.10.1
Date: 13. 9. 2010
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 2585/10 ze dne 13. 9. 2010

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 13. září 2010 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky - obchodní společnosti T-Mobile Czech Republic a.s., se sídlem Tomíčkova 2144/1, Praha 4, zastoupené JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D., advokátem se sídlem Vinohradská 30, Praha 2 - Vinohrady, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2010 č. j. 3 Ans 8/2010 - 114, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou dne 3.

2010 elektronicky s ověřeným podpisem se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu, zejména ve výroku týkajícího se náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 2880 Kč.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti s tímto rozhodnutím o částečném přiznání náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti nesouhlasí, neboť jí, jako procesně zcela úspěšnému účastníkovi řízení, měla být přiznána náhrada nákladů v plné výši.

Proto tímto rozhodnutím měla být porušena její základní práva garantovaná čl.

36 odst.

1, čl.

37 odst.

1 a odst.

3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a měly být porušeny čl.

1 Ústavy ČR a čl.

1, čl.

3 odst.

1 Listiny.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících částku 2000 Kč [§ 202 odst.

2 zákona č.

99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), ve znění do 30.

2009], je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (srov. např. usnesení sp. zn.

III.

ÚS 405/04 , U 43/34 SbNU 421).

V usnesení ze dne 7.

10.

2009 sp. zn.

II.

ÚS 2538/09 (či v usneseních sp. zn.

ÚS 2552/09 nebo sp. zn.

II.

ÚS 1045/10 , vše dostupné na http://nalus.usoud.cz) vyslovil Ústavní soud s ohledem na účinnost zákona č.

7/2009 Sb., kterým se mění zákon č.

99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, závěr o nutnosti reflektovat zvýšení hranice tzv. bagatelních věcí (novelizováno ust. § 202 odst.

2 o. s. ř., kdy horní hranice tzv. bagatelních věcí byla zákonodárcem zvýšena na 10 000 Kč) při posuzování oprávněnosti stěžovatelky k podání ústavní stížnosti.

V těchto usneseních Ústavní soud dovodil, že bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod.

Jelikož tak nemohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky, je ta osobou zjevně neoprávněnou k podání ústavní stížnosti, a to bez ohledu na dobu podání žaloby, vzniku škody či rozhodování obecného soudu, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (tedy v okamžiku rozhodování Ústavního soudu).

Jak dříve uvedl Ústavní soud, nelze takový výklad chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice.

V nyní projednávané věci směřuje ústavní stížnost stěžovatelky zejména proti výroku Nejvyššího správního soudu o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti v celkové výši 2880 Kč.

Dospěl-li Ústavní soud ve shora uvedených řízeních k závěru o neoprávněnosti stěžovatele k podání ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutí ve věcech, kde výše uplatněného nároku nepřevyšuje částku 10 000 Kč, je třeba argumentem a maiori ad minus dospět k tomu, že stejně tak je neoprávněným stěžovatel, který napadá rozhodnutí v rozsahu náhrady nákladů řízení nepřevyšující totožnou částku.

Ústavní soud dodává, že v případě bagatelních částek musí přisvědčit názoru, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky brojící proti rozsudku vydanému, jak sama uznává, v bagatelní věci.

Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v případech, kde se jedná o bagatelní částky, by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod.

Z druhé strany částka 10 000 Kč není absolutní a jedinou mezní hranicí pro posouzení oprávněnosti stěžovatelky k podání ústavní stížnosti, tu je třeba vždy posuzovat individuálně v kontextu intenzity zásahu, resp. v kontextu extrémnosti napadeného rozhodnutí.

Proto Ústavní soud skrze soudce zpravodaje mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným (§ 43 odst.

1 písm. c) zákona o Ústavním soudu), neboť podaný návrh nehájil základní práva stěžovatelky.

Pouze toliko ve formě obiter dictum považuje soudce zpravodaj za vhodné dodat, že způsob výpočtu náhrady nákladů řízení o kasační stížnosti se mu jeví jako spravedlivý a k dané situaci přiléhavý, když Nejvyšší správní soud odmítl do celkové výše náhrady nákladů zahrnout i stěžovatelkou uplatňovanou odměnu advokátovi za "přípravu a převzetí" (dle § 11 odst.

1 písm. a) vyhlášky č.

177/1996 Sb.), neboť správně zohlednil tu skutečnost, že stěžovatelka byla stejným advokátem zastoupena již v řízení před soudem prvního stupně.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. září 2010 Eliška Wagnerová soudce zpravodaj