Decision detail

I.ÚS 2221/09 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2010:1.US.2221.09.1
Date: 15. 2. 2010
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 2221/09 ze dne 15. 2. 2010

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti E. F. P., zastoupené advokátkou JUDr. Lenkou Smolíkovou se sídlem Bachmačské nám. 334/6, 160 00 Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2009, č. j. 14 Co 128/2009-160, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 3. 2009, č. j. 12 Nc 5686/2004-146, spojeného s návrhem na zrušení ustanovení § 88 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 9.

2009, č. j.

12 Nc 5686/2004-146, rozhodl v exekuční věci oprávněné Pražská Plynárenská, a. s., se sídlem U Plynárny 500, Praha 4, proti povinné (dále jen "stěžovatelka") o jejích námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce tak, že námitky stěžovatelky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 12.

2008, č. j.

EX 6026/03-46, vydanému JUDr.

Janem Grosamem, soudním exekutorem, se zamítají (výroková část I.) a že stěžovatelka a soudní exekutor nemají právo na náhradu nákladů řízení o námitkách (výroková část II.).

Obvodní soud uvedl, že náhradu hotových výdajů náležejících exekutorovi v souvislosti s výkonem exekuční činnosti upravuje § 13 odst.

1 vyhlášky č.

330/2001 Sb., dle které náleží exekutorovi v souvislosti s výkonem exekuční činnosti náhrada hotových výdajů v paušální částce 3.500,- Kč.

Tato náhrada zahrnuje soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady a další; dle § 13 odst.

2 citované vyhlášky, překročí-li výše hotových výdajů exekutorem účelně vyhlazených v souvislosti s provedením exekuce částku 3.500,- Kč, náleží exekutorovi místo náhrady dle odst.

1 náhrada hotových výdajů v plné výši a tyto náklady je exekutor povinen prokázat.

Protože exekutor požadoval pouze náhradu hotových výdajů v paušální částce 3.500 Kč, není povinen náklady vynaložené v souvislosti s prováděním exekuční činnosti prokazovat.

Obvodní soud - s ohledem na rozhodování soudního exekutora v mezidobí - považoval námitku stěžovatelky směřující do výše odměny za právní zastoupení oprávněné za bezpředmětnou, neboť výrok II. napadeného příkazu k úhradě nákladů exekuce byl příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 10.

12.

2008, č.j.

Ex 6026/03-52, zrušen.

Obvodní soud konečně uvedl, že v případě, že stěžovatelka nesouhlasí s výší doposud vymožené částky, je tato námitka neopodstatněná, neboť nesměřuje proti žádnému výroku napadeného příkazu, "s poukazem, že soudní exekutor skutečně eviduje plnění toliko ve výši 4.870,- Kč".

V části tohoto rozhodnutí označení "Poučení" je uvedeno, že proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný (§ 88 odst.

4 ex. ř.).

Městský soud v Praze usnesením ze dne 6.

2009, č. j.

14 Co 128/2009-160, odvolání stěžovatelky odmítl.

Odvolací soud, aniž nařizoval ve věci jednání [§ 214 odst.

2 písm. a) o. s. ř.], dospěl k závěru, že odvolání není přípustné.

Odkázal na ustanovení § 88 odst.

4 věta druhá zákona č.

120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekuční řád"), podle něhož proti rozhodnutí soudu o námitkách není přípustný opravný prostředek k závěru, že odvolání není přípustné.

Odvolací soud uvedl, že exekuční řád nepřipouští - v zájmu rychlosti exekučního řízení - proti rozhodnutí o námitkách ani řádný ani mimořádný opravný prostředek upravený v části čtvrté o. s. ř.; k revizi rozhodnutí exekutora o výši nákladů exekuce postačí řízení u soudu prvního stupně, který exekuci nařídil.

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6.

2009, č. j.

14 Co 128/2009-160, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9.

2009, č. j.

12 Nc 5686/2004-146, napadla stěžovatelka ústavní stížností, v níž navrhla zrušení citovaných usnesení a zároveň i zrušení ustanovení § 88 odst.

4 exekučního řádu.

Stěžovatelka poukázala především na to, že Obvodní soud pro Prahu 6 nereagoval na námitku, že byl použit jiný právní předpis, než který použit měl být.

Stěžovatelka se domnívá, že soudní exekutor postupoval s ohledem na ustanovení čl.

II. bod 1 vyhlášky č.

291/2006 Sb., které umožňovalo rozhodnout o odměně exekutora (nikoliv o náhradě hotových výdajů) podle vyhlášky č.

330/2001 Sb. (ve znění vyhlášky č.

233/2004 Sb. a vyhlášky č.

291/2006 Sb.) i v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky (tj. před 1.

2006); ustanovení čl.

II bodu 1 vyhlášky č.

291/2006 Sb. však bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 1.

2007, sp. zn.

Pl.

ÚS 8/06 .

Proto Obvodní soud - dle názoru stěžovatelky - porušil její právo na spravedlivý proces dle čl.

36 odst.

1 a čl.

38 odst.

2, Listiny základních práv a svobod a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i právo na ochranu majetku ve smyslu čl.

11 odst.

1 Listiny.

Pokud jde o návrh na zrušení ustanovení § 88 odst.

4 exekučního řádu, namítla stěžovatelka jeho protiústavnost, neboť porušuje právo na spravedlivý proces ve smyslu čl.

36 odst.

1 Listiny a princip rovnosti ve smyslu čl.

1 Listiny; toto ustanovení prý zakládá nerovnost mezi postavením povinného v řízení, v němž byl podán návrh na výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení o. s. ř. a postavením dlužníka v exekučním řízení vedeného podle exekučního řádu.

V exekučním řízení (ve kterém "nerozhoduje v prvém stupni nezávislý soud, nýbrž exekutor") jsou proti rozhodnutí exekutora (příkazu k úhradě nákladů exekuce) přípustné pouze námitky dle § 88 odst.

3 exekučního řádu a pokud exekutor podaným námitkám nevyhoví, rozhoduje ve věci okresní soud a nikoliv soud krajský.

Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.

Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce lze podat námitky do 8 dnů od jeho doručení.

Pokud exekutor námitkám v plném rozsahu nevyhoví, je povinen postoupit je bez zbytečného odkladu soudu, který o námitkách rozhodne do 15 dnů (§ 88 odst.

3 exekučního řádu).

Podle běžné judikatury v postupu podle této právní úpravy - jako k tomu došlo v souzené věci - nelze spatřovat zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

Trvat na přezkumu soudem (dokonce ve více stupních), i v případech týkajících se nákladů exekuce, by zcela změnilo smysl a účel exekučního řádu, majícího umožnit oprávněným osobám efektivně se domoci svého vymáhaného nároku a zřetelně by vybočovalo z povahy samotného exekučního řízení.

Ústavní soud současně zdůrazňuje, že stěžovatelka měla možnost reagovat a bránit se v průběhu exekučního řízení a především (v případě jí uváděných důvodů) podat ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9.

2009, č. j.

12 Nc 5686/2004-116, jestliže to samo nebylo možné běžným opravným prostředkem napadnout.

Ústavní soud připomíná, že zákon č.

182/1993 Sb., o Ústavní soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozeznává v § 43 odst.

2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné.

Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta.

Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný [ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] odmítl.

Stěžovatelka spojila s ústavní stížnosti - ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu - i návrh na zrušení § 88 odst.

4 exekučního řádu.

Podle konstantní judikatury (srov. usnesení sp.zn.

III. ÚS 101/95

In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4. Vydání 1. praha, C.H. Beck 1996, str. 351) platí, že pokud je samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Ústavní soud se tedy - vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti - návrhem na zrušení ustanovení § 88 odst. 4 exekučního řádu dále nezabýval, neboť se jedná o návrh pouze akcesorický, který sdílí právní osudy odmítnuté ústavní stížnosti. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 15. února 2010 Vojen Guttler v. r. předseda senátu Ústavního soudu