Decision detail

I.ÚS 1481/10 #1

Court

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2010:1.US.1481.10.1

Date

24. 6. 2010

Text status

full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 1481/10 ze dne 24. 6. 2010

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. I., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Jelínkem, advokátem se sídlem České Budějovice, Krčínova 1089/4, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 2. 2010, čj. 7 Co 3099/2009 - 141, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 5. 2010 stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, kterým Krajský soud v Českých Budějovicích změnil rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 11. 9. 2009, čj. 5 C 83/2009 - 69, tak, že zamítl jeho žalobu na určení, že do vlastnictví J. I., zemřelého dne X. X. XXXX, náleží jako ležící pozůstalost ve výroku specifikované nemovitosti. Stěžovatel je přesvědčen, že rozhodnutím Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo porušeno jeho právo na spravedlivé řízení podle čl. 6 odst. 1 a zákaz diskriminace podle čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Soudce zpravodaj se v souladu s ustanovením § 42 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci snižovat na minimum. Ústavní soud je oprávněn rozhodnutí těchto orgánů přezkoumávat pouze v případě, že byly před podáním ústavní stížnosti vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci. Ústavní stížnost stěžovatele směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, který však zjevně není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně práva poskytl. Proti tomuto rozsudku bylo přípustné dovolání k Nejvyššímu soudu ČR, jak je ostatně uvedeno i v poučení zmíněného rozsudku. Dovolání bylo přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) OSŘ, protože napadeným rozsudkem byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé. Pokud stěžovatel dovolání nepodal, naplnil tím podmínky nepřípustnosti své ústavní stížnosti stanovené ve shora citovaném § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost stěžovatele odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh nepřípustný. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 24. června 2010 František Duchoň, v. r. soudce Ústavního soudu