Decision detail

III.ÚS 1635/09 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2009:3.US.1635.09.1
Date: Jul 10, 2009
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 1635/09 ze dne 7. 10. 2009

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou o ústavní stížnosti stěžovatelky H. Š., zastoupené JUDr. Josefem Tichým, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Šaldova 217/7, proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 6. 4. 2009, č. j. 10 Co 529/2008-220, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud pro porušení čl.

90 a čl.

91 odst.

2 Ústavy, čl.

2 odst.

3, čl.

4 odst.

1, čl.

11 odst.

4, čl.

36 odst.1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl.

6 odst.

1 a čl.

13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušil v záhlaví označené rozhodnutí vydané odvolacím soudem v občanskoprávním řízení, jehož byla účastníkem.

Žalobou o zaplacení 27 495,70 Kč s přísl. se Nemocnice Strakonice, a. s. (dále jen "žalobkyně") domáhala, aby žalovaná (stěžovatelka), jako zvoucí osoba dle § 15 písm. c) zákona č.

326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, jí zaplatila náklady, jež vynaložila v souvislosti s poskytnutím neodkladné zdravotní péče žalovanou pozvané státní občance Ukrajiny Y.

L., která je sama neuhradila.

Okresní soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 11.

2008, č. j.

13 C 127/2004-200, žalobu zamítl.

K odvolání žalobce Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6.

2009, č. j.

10 Co 529/2008-220, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobci 27 495,70 Kč s příslušenstvím s tím, že tuto povinnost má společně s druhou žalovanou Y.

L., které byla táž povinnost uložena pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 23.

54.

2007, č. j.

13 C 127/2004-149.

Ústavní stížnost proti tomuto rozhodnutí podala stěžovatelka s tím, že je má za rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který jí zákon k ochraně práv poskytuje, neboť podle jejího názoru není dovolání přípustné, jestliže bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč [§ 237 odst.

2 písm. a) o. s. ř.].

Podle § 43 odst.

1 písm. e) zákona č.

183/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.

Podle § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

Procesními prostředky, které zákon k ochraně práva poskytuje, se ve smyslu § 72 odst.

3 citovaného zákona rozumí řádné opravné prostředky, mimořádné opravné prostředky (s výjimkou výše uvedenou a návrhu na obnovu řízení) a jiné procesní prostředky k ochraně práva, s jejichž uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížnost tudíž vychází z tzv. principu subsidiarity, tj. je nástrojem ochrany základních práv, jenž nastupuje až po vyčerpání všech dostupných efektivních prostředků k ochraně práva, uplatnitelných v systému orgánů veřejné moci, pojímaného též z hlediska jejich instanční hierarchie.

Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, v rozsahu omezeném, jak bylo výše řečeno, jen na hlediska ústavnosti.

Podle § 237 odst.

1 písm. a) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé; podle § 237 odst.

2 písm. a) o. s. ř., ve znění platném do 30.

2009, však dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20 000 Kč a v obchodních věcech 50 000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V dané věci je podstatné, že spor mezi žalobcem a stěžovatelkou o peněžité plnění ze závazkového vztahu, jenž se odvíjí od pozvání stěžovatelky adresovaného cizinci podle § 15 zákona č.

326/1999 Sb., a to k úhradě nákladů spojených s poskytnutím zdravotní péče pozvané osobě "po dobu pobytu na území (České republiky) až do vycestování", kategorii "obchodních věcí" ve smyslu citovaného § 237 odst.

2 písm. a) o. s. ř. není podřaditelný.

Pak není pochyb, že bylo-li odvolacím soudem rozhodováno nikoli v "obchodní věci" o peněžitém plnění, jež převyšovalo 20 000 Kč, a současně bylo dovolání přípustné dle § 237 odst.

1 písm. a) o. s. ř., je to právě dovolání, jež zde coby dostupný procesní prostředek před podáním ústavní stížnosti "vyčerpán" být musí.

Ostatně odvolacím soudem byla stěžovatelka řádně poučena, že proti jeho rozhodnutí dovolání přípustné je.

Proto i zde platí, že byla-li stěžovatelce otevřena možnost užití procesního "opravného" prostředku podle § 236 a násl., a ta jinak přípustné dovolání proti měnícímu rozhodnutí odvolacího soudu nepodala, nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje; tomu odpovídají i důsledky, jež předjímá výše citované ustanovení § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu.

Že o situaci podle § 75 odst.

2 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu, kdy vyčerpat všechny procesní prostředky netřeba, zde nejde, je přitom více než zřejmé.

Z uvedeného důvodu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle § 43 odst.

1 písm. e) téhož zákona odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2009 Vladimír Kůrka soudce zpravodaj