Decision detail

II.ÚS 1359/09 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2009:2.US.1359.09.1
Date: Nov 8, 2009
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 1359/09 ze dne 11. 8. 2009

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem Jiřím Nykodýmem ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti INSTALAČNÍ MATERIÁL - HERMAN, s. r. o., IČ: 60743468, se sídlem ve Vyškově, Masarykovo nám. 35, zastoupené Mgr. Markem Freundem, advokátem, se sídlem ve Zlíně, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. 3. 2009, č. j. 16 Nc 461/2008-273, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 25.

5 2009 se stěžovatelka obrátila na Ústavní soud ústavní stížností směřující proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Brně.

Dožaduje se jeho zrušení, neboť se jím cítí být dotčena v právu na soudní ochranu a spravedlivý proces u nestranného a nezávislého soudu, garantovaném čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod a čl.

6 odst.

1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Předmětným usnesením krajský soud rozhodoval v rámci řízení, v němž se stěžovatelka domáhala úhrady své peněžité pohledávky s příslušenstvím, o její námitce podjatosti.

Vyslovil, že soudce Okresního soudu ve Vyškově, JUDr.

Petr Ševčík, není z projednání a rozhodnutí věci vedené zde pod sp. zn.

6 C 22/2006 vyloučen.

Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatelka v námitce neuvedla žádné okolnosti, které by prokazovaly nějaký poměr procesního soudce k věci, účastníkům či jejich zástupcům; popsané incidenty se soudcem zůstaly v rovině neprokázaných tvrzení a ostatní námitky mířily na postup soudce v konkrétní projednávané věci, což zákon jako důvod vyloučení soudce zapovídá.

Stěžovatelka s tímto výsledkem nesouhlasí.

V ústavní stížnosti podrobně popisuje průběh předmětného řízení s akcentem na okolnosti, které ji vedly ke vznesení námitky podjatosti.

Opakovaně si stěžovala předsedovi okresního soudu, že jmenovaný soudce svou nečinností působí v řízení průtahy, čemuž předseda soudu jednou zcela a podruhé částečně přisvědčil.

Se soudcem měla opakovaně incident při uplatnění práva nahlédnout do spisu; obecný zmocněnec stěžovatelky pak podal v souvislosti s jednou z těchto událostí na soudce trestní oznámení.

Ze strany soudce stěžovatelka cítí nepřátelství, není vůči ní nestranný.

Jeho chování k obecnému zmocněnci i jejímu advokátu toto přesvědčení ještě zvýrazňuje.

Protože podle názoru stěžovatelky stačí k vyloučení soudce pouhá pochybnost o jeho nestrannosti, je napadené rozhodnutí krajského soudu vadné.

Navíc se krajský soud důsledně nezabýval jejími námitkami a neprovedl nejmenší dokazování.

Soudce zpravodaj tak jako v jiných případech primárně zkoumal, zda ústavní stížnost vedle formálních náležitostí vyžadovaných zákonem č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), splňuje též podmínku přípustnosti.

Ústavní soud je podle čl.

83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst.

1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita.

To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když stěžovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu).

Vyznačuje se tedy mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány.

Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob a teprve není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.

Podle ustanovení § 205 odst.

2 písm. a) občanského soudního řádu lze odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, odůvodnit tím, že rozhodnutí soudu prvního stupně vydal vyloučený soudce.

Okolnost, že již bylo v řízení samostatně rozhodnuto k námitce účastníka tak, že soudce není vyloučen z projednávání věci, nebrání tomu, aby byla opětovně uplatněna v odvolacím řízení jako odvolací důvod.

Podle § 229 odst.

1 písm. e) občanského soudního řádu lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, jímž bylo řízení skončeno, žalobou pro zmatečnost, jestliže rozhodoval vyloučený soudce nebo přísedící.

I zde platí, že tento důvod zmatečnosti není nikterak závislý na tom, zda v řízení bylo (a jak) rozhodováno o účastníkem vznesené námitce podjatosti.

Připouští-li občanský soudní řád možnost napadnout rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, musí k tomu, zda ve věci nerozhodoval vyloučený soudce, přihlížet i Nejvyšší soud (§ 242 odst.

3 o. s. ř.).

V posuzované věci stěžovatelka podala ústavní stížnost proti usnesení, jímž bylo samostatně rozhodnuto o její námitce podjatosti.

Možnost namítat podjatost soudců rozhodujících její věc jí tak zůstává zachována i nadále, a to přinejmenším v rámci odvolání či žaloby pro zmatečnost rozhodnutí, jímž bude řízení skončeno.

Dokud stěžovatelka tento opravný prostředek obsahující argument podjatosti soudce nevyčerpá, je nutno její ústavní stížnost hodnotit jako předčasnou, a tedy ve smyslu ustanovení § 75 odst.

1 zákona o Ústavním soudu nepřípustnou.

Závěrem soudce zpravodaj konstatuje, že při posuzování předmětné ústavní stížnosti bral v úvahu i usnesení sp. zn.

ÚS 1130/09 , jímž byl odmítnut obdobný, shodně zdůvodněný návrh stěžovatelky směřující proti rozhodnutí o námitce podjatosti jmenovaného soudce, vznesený ve sporu o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.

Za dané situace musel soudce zpravodaj ústavní stížnost podle § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. srpna.

2009 Jiří Nykodým, v. r. soudce zpravodaj