Decision detail

I.ÚS 3133/08 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2009:1.US.3133.08.1
Date: 14. 1. 2009
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu I.ÚS 3133/08 ze dne 14. 1. 2009

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. M., zastoupené JUDr. Tatianou Kružliakovou, advokátkou se sídlem AK Svejkovský, Kabelková, v. o. s., Plzeň, Kamenická 1, proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 30. 11. 2006, čj. 6 C 195/2006 - 32, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne ze dne 20. 6. 2007, čj. 20 Co 204/2007 - 47, a rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 11. 2008, čj. 22 Cdo 4452/2008 - 68, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, vydaných v řízení o zrušení usnesení Okresního soudu Praha - západ ze dne 30.

2006, čj.

Nc 1201/2005 - 22, kterým byl schválen smír.

Označený smír byl, podle jejího názoru, schválen v rozporu s hmotným právem, konkrétně s ustanovením § 3 ObčZ a obchází ustanovení § 140 a § 603 odst.

3 ObčZ.

Návrh účastníků na schválení smíru byl podán s úmyslem obcházet zákonnou úpravu předkupního práva podle § 140 ObčZ a práv z porušení tohoto práva plynoucích.

Napadený smír zasáhl do práva stěžovatelky požadovat, v důsledku porušení jejího předkupního práva, nabídku označeného pozemku ke koupi.

Dále uvedla, že obecné soudy shodně zamítly její žalobu s argumentací, že není aktivně legitimována pro tento spor, neboť nebyla účastnicí smíru.

Svůj závěr odůvodnila odkazem na ustanovení § 99 odst.

3 OSŘ.

Tím, že obecné soudy nesprávně aplikovaly zmíněnou procesní normu, upřely stěžovatelce právo domáhat se zrušení smíru a odňaly jí možnost získat označený pozemek do svého vlastnictví.

Došlo tak k porušení jejích základních práv, zakotvených v čl.

36 odst.

1, čl.

11 odst.

1 a čl.

2 odst.

2 Listiny základních práv a svobod a dále čl.

2 odst.

3 a čl.

90 Ústavy ČR.

Z připojených rozhodnutí obecných soudů Ústavní soud zjistil, že Okresní soud Praha - západ zamítl žalobu stěžovatelky, kterou požadovala zrušení usnesení téhož okresního soudu ze dne 30.

2006, čj.

Nc 1201/2005 - 22, o schválení smíru, uzavřeného mezi A.

D. a J. a E.

Okresní soud poukázal na ustanovení § 99 odst.

3 OSŘ a uvedl, že žalobu na zrušení usnesení o schválení smíru může podat jen ten účastník smíru, kterému byla jeho neplatností způsobena újma na jeho právech.

Ve zmíněném smírčím řízení stěžovatelka byla v postavení vedlejší účastnice na straně žalované.

Podle § 93 OSŘ je vedlejší účastník oprávněn činit všechny procesní úkony s výjimkou úkonů, které znamenají dispozici s řízením nebo s předmětem řízení a úkonů, které učinil sám účastník.

V daném případě stěžovatelka, jako vedlejší účastnice ve smírčím řízení, nebyla aktivně legitimována k podání této žaloby.

Nemůže se tedy domáhat zrušení usnesení o schválení smíru, neboť nebyla jeho účastnicí a napadený smír neuzavírala.

Krajský soud v Praze rozsudek okresního soudu potvrdil.

Odkázal na správný závěr okresního soudu, že k podání žaloby na zrušení smíru je aktivně legitimován pouze účastník smíru.

Stěžovatelka, i když vystupovala v řízení jako vedlejší účastnice, nebyla účastníkem smíru, neboť jej neuzavřela.

Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 6.

11.

2008, čj.

22 Cdo 4452/2008 - 68, přípustné dovolání stěžovatelky zamítl.

Odkázal na svůj rozsudek ze dne 12.

2008, sp. zn.

22 Cdo 1899/2007, podle něhož usnesení o schválení smíru zavazuje pouze účastníky smíru.

Žalobu na zrušení usnesení o schválení smíru podle § 99 odst.

3 OSŘ může podat jen účastník smíru.

Dále odkázal i na odbornou literaturu, zejména na Občanský soud řád - Komentář, Praha, C.H.BECK, 6. vydání, díl I.

Na stěžovatelku se tak účinky právní moci rozhodnutí o schválení smíru nevztahují, proto není důvod k tomu, aby měla možnost takové účinky odstranit žalobou o zrušení smíru.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizuje s právními závěry obecných soudů, včetně Nejvyššího soudu, a prezentuje svůj vlastní právní názor jako jediný správný.

V ústavní stížnosti v podstatě opakuje argumenty, které uvedla již v předchozím řízení.

Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další přezkumné instance v systému obecného soudnictví, která mu však nepřísluší, s ohledem na ustanovení čl.

83 Ústavy ČR.

Podle uvedeného článku je úkolem Ústavního soudu ochrana ústavnosti, tj. poskytovat ochranu základních práv a svobod zakotvených zejména v Ústavě a v Listině základních práv a svobod.

Ústavní soud však není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy.

Nemůže tudíž vykonávat přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s ústavním pořádkem České republiky a mezinárodními smlouvami podle čl.

10 Ústavy.

Ústavní soud přezkoumal ústavnost postupu v řízení před obecnými soudy a nezjistil nic, co by dané věci dávalo ústavněprávní rozměr.

Soudy provedly všechny důkazy potřebné pro rozhodnutí ve věci a po jejich zhodnocení vyvodily právní závěry, které řádně odůvodnily.

Vypořádaly se s námitkami stěžovatelky, své závěry opřely o konkrétní ustanovení v řízení aplikovaných zákonů.

Věc prošla všemi stadii řízení před obecnými soudy, včetně řízení dovolacího, a nespokojenost i nesouhlas stěžovatelky s jejich závěry ještě neznamená zásah do jejích ústavně zaručených základních práv a svobod.

V podrobnostech nelze než odkázat na jasná odůvodnění rozhodnutí obecných soudů.

V jejich postupu a rozhodnutích nebylo shledáno porušení stěžovatelkou uváděných základních práv.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2009 František Duchoň předseda I. senátu Ústavního soudu