Decision detail

IV.ÚS 3168/07 #2

Court

Ústavní soud

ECLI

ECLI:CZ:US:2008:4.US.3168.07.2

Date

Feb 1, 2008

Text status

full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu IV.ÚS 3168/07 ze dne 2. 1. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudkyní zpravodajkou JUDr. Vlastou Formánkovou ve věci návrhu P. K., bez právního zastoupení, ve věci vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 1 P 44/97, takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil se svým podáním, jímž se domáhal nespecifikovaného rozhodnutí Ústavního soudu v řízení o výchově jeho syna A. K. K dokreslení situace přiložil k podání kopie podání k Okresnímu soudu ve Vsetíně. První z nich, ze dne 17. listopadu 2007, bylo žádostí zaslanou soudu v souvislosti s předvoláním na den 10. prosince 2007, druhé, ze dne 11. prosince 2007, bylo reakcí na uvedené jednání soudu. Podáním k Ústavnímu soudu se navrhovatel domáhal zákroku Ústavního soudu v uvedené věci s ohledem na ústavně zaručenou ochranu práv dítěte bez prostřednictví právního zástupce. Z lustra je patrné, že navrhovatel se na Ústavní soud obrátil opakovaně, a to i k předchozím řízením týkajícím se shodné věci. Ústavní soud jej opakovaně poučoval o nezbytných náležitostech ústavní stížnosti. Po posouzení všech okolností dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh je nepřípustný, neboť v době jeho podání probíhá řízení před soudem prvého stupně. Navrhovatel nepředložil Ústavnímu soudu žádné údaje, z nichž by plynulo, že řízení bylo ukončeno pravomocným rozhodnutím, proti kterému by zákon neposkytoval další procesní prostředek. Při interpretaci ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") je třeba vycházet z toho, že ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k ochraně jeho práv a svobod, ve vztahu subsidiarity. Jak k tomu konstatoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 13. června 2000, sp. zn. III. ÚS 117/2000 (publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 19, č. 111), ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice; Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám, ovládajícím řízení o ústavních stížnostech, patří proto zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 ve spojení s § 72 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavnímu soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon jinak. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práv poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). V projednávané věci nastal takový případ, a Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podaný navrhovatelem podle tohoto ustanovení odmítnout. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 2. ledna 2008 Vlasta Formánková soudkyně zpravodajka