Decision detail

III.ÚS 281/05 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2008:3.US.281.05.1
Date: 14. 8. 2008
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 281/05 ze dne 14. 8. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 14. srpna 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Jana Musila, ve věci navrhovatele Zetor, a. s., Brno, Trnkova 111, IČ 46346074, zastoupeného JUDr. Janem Žákem, advokátem se sídlem v Praze 10, Vlašimská 13, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 3. 2008 č. j. 29 Odo 835/2005-321 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. 1. 2005 č. j. 4 Cmo 45/2004-275, takto: Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označeného rozsudku s tím, že jej považuje za rozhodnutí učiněné v rozporu s čl.

36 odst.

1 a čl.

38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod.

Poukázal na hodnocení listinných důkazů, na základě nichž soud I. stupně uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobci VLT Brno, a. s., částku 232.535.620,- Kč a soud II. stupně toto rozhodnutí potvrdil, přičemž odvolací soud, dle jeho přesvědčení, změnil právní kvalifikaci nároku, když na rozdíl od Krajského soudu v Brně jej označil jako nárok vzniklý ze smlouvy a nikoli z bezdůvodného obohacení.

Na základě uvedeného má za to, že jde o právní otázku zásadního významu, spočívající v tom, že odvolacím soudem tato nebyla ještě řešena a zároveň pak řešena v rozporu s hmotným právem a že bylo vydáno rozhodnutí nepředvídatelné.

Dále poukázal na okolnosti, za nichž proběhla privatizace státního majetku, na dohody o způsobu finančního vypořádání závazků akciové společnosti z použitých pohledávek státního podniku, jakož i vyrovnání závazků a pohledávek ze strany akciové společnosti, které zůstaly po delimitaci v majetku státního podniku.

Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal dne 6.

2005 dovolání, které bylo Nejvyšším soudem 27. března 2008 odmítnuto, podáním ze dne 17.

2008 rozšířil ústavní stížnost i na usnesení dovolacího soudu č. j.

29 Odo 835/2005-321 s tím, že i je považuje za rozhodnutí, které je v rozporu s čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod, když ani cestou dovolání nedošlo k nápravě pochybení soudů.

Současně oznámil změnu v právním zastoupení.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst.

1 písm. a), § 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku, spisu Krajského soudu v Brně (dříve vedeného u Krajského obchodního soudu v Brně) sp. zn.

12/31 Cm 322/97 a usnesení Nejvyššího soudu v České republiky č. j.

29 Odo 835/2005-321 bylo zjištěno, že dne 2.

2003 zavázal Krajský soud v Brně stěžovatele (rozsudkem na č. l.

156 uvedeného spisu č. j.

12/31 Cm 322/97-156) k povinnosti zaplatit žalobci - VLT Brno, a. s. se sídlem v Brně (dříve Zetor, s. p.

Brno) částku 232.535.620,- Kč a na nákladech řízení 1.389.250,- Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, když po provedení rozsáhlého dokazování dospěl k závěru, že mezi účastníky, poté, co v rámci privatizace byla vyjmuta část majetku ze státního podniku Zetor a tento vložen do základního jmění a. s.

Brno Diesel, později a. s.

Zetor, byla mj. uzavřena dohoda o nakládání s pohledávkami státního podniku Zetor na krytí potřebných úhrad žalovaného, jakož i o způsobu jejich vzájemného vypořádání, o částkách, které měly být vypořádány byla sepsána a podepsána uznávací prohlášení v celkovém rozsahu žalované částky.

Vrchní soud v Olomouci pak přezkoumal k odvolání žalovaného, nyní stěžovatele, rozsudek Krajského soudu v Brně a opodstatněně jej ve věci samé potvrdil (změnil pouze výrok o způsobu plnění pro změnu na straně žalobců), když shodně se soudem I. stupně dospěl k závěru, že účastníci řízení (resp. předchůdce žalobce a žalovaný) uzavřeli platné dohody o způsobu finančního vypořádání závazků akciové společnosti z použitých pohledávek státního podniku a způsobu následného vyrovnání a že žalovaný z dohod vyplývající povinnost nesplnil, přičemž žalobce uplatnil nárok včas, před uplynutím promlčecí doby.

Nutno dodat, že námitka stěžovatele týkající se tzv. nepředvídatelného rozhodnutí odvolacího soudu není důvodná a to právě s ohledem na konstatovaná zjištění.

Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27.

2005 č. j.

4 Cmo 45/2004-275, jímž se soud vypořádal se všemi odvolacími námitkami, lze v dalším odkázat.

Zásah do práv, kterých se stěžovatel v ústavní stížnosti dovolával, shledán nebyl.

Zásah do práv stěžovatele nebyl shledán ani v rozhodnutí Nejvyššího soudu, který odmítl dovolání pro jeho nepřípustnost s poukazem na obsah § 236 odst.

1, § 237 a § 241a občanského soudního řádu.

V odůvodnění usnesení pak vyložil, proč "dovolací důvody" uplatněné před Nejvyšším soudem s poukazem na § 242 odst.

1 a 3 občanského soudního řádu, stanovící rozsah přezkumné činnosti dovolacího soudu, nemohou být předpokladem pro dovolací přezkum dle § 241a odst.

2 písm. b), jestliže nejsou splněny podmínky jeho přípustnosti, obsažené v ustanovení § 237 odst.

1 písm. c) občanského soudního řádu.

I zde lze na vyčerpávající odůvodnění usnesení odkázat.

Nutno dodat, že navrhovatel námitky proti rozhodnutí Nejvyššího soudu v podání ze dne 17.

2008 blíže nespecifikoval, poukázal pouze na své přesvědčení, že jím došlo k porušení práv zakotvených v čl.

36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst.

2 písm. a) zákona č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. srpna 2008 Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu