Decision detail

III.ÚS 1299/08 #1

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2008:3.US.1299.08.1
Date: Nov 9, 2008
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu III.ÚS 1299/08 ze dne 11. 9. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2008 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. P. T., zastoupeného Mgr. Janem Boučkem, advokátem v Praze 5, Vrázova 7, proti usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 5. 5. 2008 č. j. 3 ZT 101/2008-163 a usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 8. 4. 2008 č. j. ORIV-3665-70/TČ-2008-72-TOXI, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností ze dne 21.

2008 stěžovatel napadl a domáhal se zrušení usnesení státní zástupkyně Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 10 ze dne 5.

2008 č. j.

3 ZT 101/2008-163, jakož i jemu předcházejícího usnesení Policie České republiky, Obvodního ředitelství Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, ze dne 8.

2008 č. j.

ORIV-3665-70/TČ-2008-72-TOXI, a to pro porušení práva na osobní svobodu a práva na spravedlivý proces.

Výše označeným usnesením policejního orgánu bylo podle § 160 odst.

1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání stěžovatele (a dalších osob) pro trestný čin dle § 187 odst.

1, odst.

2 písm. a) trestního zákona ve stadiu přípravy podle § 7 odst.

1 trestního zákona ve spolupachatelství podle § 9 odst.

2 trestního zákona, jehož se měl - stručně řečeno - dopustit tím, že v pronajatém domě v Praze 10 společně s dalšími osobami pěstoval rostlinu konopí za účelem jejího zpracování v omamnou látku zvanou "marihuana".

Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel stížnost, ta však byla výše označeným usnesením státní zástupkyně jako nedůvodná podle § 148 odst.

1 písm. c) trestního řádu zamítnuta.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že obě napadená rozhodnutí postrádají jakékoliv odůvodnění, takže z nich nelze zjistit myšlenkový postup rozhodujících orgánů, jenž by mohl být podroben přezkumu.

To stěžovatel označuje za zvůli, jež je neslučitelná s demokratickým právním systémem.

Dále stěžovatel uvádí, že za současného stavu, vzhledem ke spisovému materiálu, nenachází ani faktické odůvodnění svého trestního stíhání, protože ten nenese o jeho osobě žádný poznatek, a to ani k 8.

2008, ani po cca 6 týdnech.

Právní zástupce stěžovatele prý totiž požádal policejní orgán o nahlédnutí do spisu s tím, že mu má být ukázán spis celý, případně oznámeno, zda je část spisu utajována, přičemž jediné, co se týká osoby stěžovatele, jsou úřední záznamy k ústavní stížnosti přiložené (zřejmě se jedná o "Zprávy o průběhu sledování").

Konečně stěžovatel uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání je nutným základem pro omezení práva na osobní svobodu vazbou.

Vzhledem k tomu, že na něj byla uvalena vazba, nelze oddělovat usnesení o zahájení trestního stíhání a vazební řízení.

V této souvislosti polemizuje s názory soudu, jenž rozhodoval o jeho vzetí do vazby.

Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti [§ 42 odst.

1, 2 zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], a dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh.

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zdůraznil, že zpravidla nemíní zasahovat do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení.

Je tomu tak proto, že v této fázi řízení dochází k zásahům do základních ústavně zaručených základních práv a svobod jen zcela výjimečně.

Jde-li konkrétně o zahájení trestního stíhání, resp. o usnesení o něm, jedná se o procesní rozhodnutí, které - byť s sebou jistě nese pro dotčený subjekt nepříjemné následky - nemá povahu rozhodnutí, jež s konečnou platností zasahuje do jeho práv a povinností.

Důvodnost vyřčeného obvinění je předmětem zkoumání v celém trestním řízení, přičemž obviněný má v jeho rámci k dispozici celou řadu právních prostředků, kterými může hájit svá práva, a (teprve) po jejich vyčerpání má možnost obrátit se na Ústavní soud.

Ingerence Ústavního soudu do činnosti orgánů činných v trestním řízení v daném ohledu by přicházela v úvahu za situace zjevně svévolného (šikanózního) zásahu orgánů činných v trestním řízení, což se však Ústavnímu soudu v daném případě nejeví.

Skutek, pro který je stěžovatel trestně stíhán, je popsán velmi přesně, spornou otázkou může být spojení jeho osoby s danou trestnou činností.

V jedné ze zpráv o průběhu sledování se však objevuje adresa trvalého bydliště stěžovatele, takže takové spojení vyloučeno není.

Hovoří-li tudíž policejní orgán o tom, že předmětné podezření plyne z operativního šetření, není jeho závěr bez jakékoliv opory, jak stěžovatel tvrdí.

Namítá-li stěžovatel, že na základě napadených rozhodnutí mělo dojít k porušení jeho práva na osobní svobodu, a to v důsledku nedůvodného trestního stíhání jeho osoby, vychází Ústavní soud z toho, že k porušení tohoto práva může dojít až na základě (případného) rozhodnutí o vazbě.

Předpokladem vzetí fyzické osoby do vazby podle § 67 trestního řádu je sice existence jejího trestního stíhání, obecný soud je však při rozhodování o vazbě povinen zkoumat, zda "dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu, jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný", tedy ve své podstatě posoudit důvodnost trestního stíhání.

Obviněnému se v daném ohledu dostane ochrany ve vazebním řízení, a tak není třeba, aby se Ústavní soud otázkou (často hypotetického) porušení práva na osobní svobodu zabýval už nyní.

S ohledem na to Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst.

2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. září 2008 Jiří Mucha předseda senátu Ústavního soudu