Decision detail

II.ÚS 2067/07 #2

Court: Ústavní soud
ECLI: ECLI:CZ:US:2008:2.US.2067.07.2
Date: Apr 2, 2008
Text status: full text available

Judgment texts are shown in their original Czech version.

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu II.ÚS 2067/07 ze dne 4. 2. 2008

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti V. Z., právně zastoupeného Narcisem Tomáškem, advokátem se sídlem Masarykovo nám. 193/20 Děčín, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2006 sp. zn. 88 T 111/2004 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 5. 2007 sp. zn. 8 To 23/2007, takto: Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdí, že shora uvedenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo podle čl.

8 odst.

1 a 2, a čl.

39 Listiny základních práv a svobod.

Podle jeho názoru soudy obou stupňů správně nehodnotily důkazy a napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku, neboť stěžovatel nenaplnil znaky skutkové podstaty trestného činu, pro který byl stíhán.

Stěžovatel byl odsouzen za trestný čin podvodu podle § 250 odst.

1, 3 písm. b) trestního zákona Městským soudem v Brně k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 2 roků ve věznici s dozorem a byla mu uložena povinnost zaplatit poškozené společnosti škodu.

Trestný čin spáchal tím, že jako jednatel firmy Beltring CZ, s. r. o., s vědomím, že nemá zajištěnu zamýšlenou výrobu a prodej, dodavatele nebo odběratele předpokládaných výrobků a nemá ani jiný příjem, uzavřel leasingové smlouvy, na jejichž základě převzal balící a vážící automaty, jejichž kupní cenu uhradila v plné výši leasingová firma, které neuhrazením některých splátek vznikla škoda ve výši 1 237 684 Kč.

Odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně jako nedůvodné zamítl, právní moci nabyl odsuzující rozsudek dne 15.

2007.

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 21.

2007 sp. zn.

32 T 93/2006, byl stěžovatel odsouzen za pokračující trestný čin podvodu podle § 250 odst.

1, 3 písm. b) trestního zákona a byl mu uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 30 měsíců ve věznici s ostrahou.

Poškozeným společnostem byl stěžovatel zavázán zaplatit škodu ve výši 1 237 684 Kč a 800 110 Kč.

Uvedeným rozsudkem byl současně podle § 37a trestního zákona zrušen výrok o vině rozsudku Městského soudu v Brně (napadený ústavní stížností), celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad.

K obsahu ústavní stížnosti se vyjádřili účastníci řízení, kteří shodně považují ústavní stížnost za nedůvodnou.

Ústavní soud v prvé řadě posuzoval, zda jsou v daném případě splněny všechny formální podmínky pro přezkoumání ústavní stížností napadených rozhodnutí podle zákona č.

182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a shledal, že tomu tak není.

Ústavní stížnost může podle ust. § 72 odst.

1 zákona o Ústavním soudu podat fyzická nebo právnická osoba podle čl.

87 odst.

1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Podle ust. § 72 odst.

3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva.

Podle ust. § 75 odst.

1 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst.

4).

V daném případě byl stěžovatelem napadený rozsudek soudu I. stupně zrušen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8.

Tento postup byl v souladu s ust. § 37a trestního zákona, dle kterého "odsuzuje-li soud pachatele za dílčí útok u pokračování v trestném činu (§ 89 odst.

3), za jehož ostatní útoky již byl soudem prvního stupně vyhlášen odsuzující rozsudek, který již nabyl právní moci, zruší v rozsudku dřívějším výrok o vině o pokračujícím trestném činu a trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, celý výrok o trestu, jakož i další výroky, které mají v uvedeném výroku o vině svůj podklad, a znovu při vázanosti skutkovými zjištěními v zrušeném rozsudku rozhodne o vině pokračujícím trestným činem, včetně nového dílčího útoku, popřípadě trestných činech spáchaných s ním v jednočinném souběhu, o společném trestu za pokračující trestný čin, který nesmí být mírnější než trest uložený rozsudkem dřívějším, a případně i o navazujících výrocích, které mají ve výroku o vině svůj podklad.

Je-li ukládán trest za více trestných činů, ustanovení § 35 až 37 tu platí obdobně." Z uvedeného je zřejmé, že napadený rozsudek Městského soudu v Brně již neexistuje (fakticky neexistoval již v době podání ústavní stížnosti), a není tedy ani splněna základní podmínka ústavní stížnosti, totiž existence pravomocného rozhodnutí, kterým mělo být podle tvrzení stěžovatele porušeno jeho základní právo či svoboda zaručená ústavním pořádkem (§ 72 odst.

1 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatel sice napadl ústavní stížností též usnesení Krajského soudu v Brně, které novým rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 přímo zrušeno nebylo, ale vzhledem k jeho úzké provázanosti se zrušeným rozsudkem soudu I. stupně lze konstatovat, že jeho přezkoumání Ústavním soudem by postrádalo smysl a bylo by čistě formálním.

Odmítnutí ústavní stížnosti nemůže představovat denegatio iustitie, neboť stěžovatel měl možnost podat novou ústavní stížnost, a to proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 sp.zn.

32 T 93/2006 a usnesení Městského soudu v Praze sp. zn.

9 To 366/2007, kterými byl původní odsuzující rozsudek zrušen.

Jak Ústavní soud zjistil z evidence ústavních stížností, stěžovatel této možnosti využil a nová ústavní stížnost proti citovaným rozhodnutím je vedena pod sp. zn.

IV.

ÚS 3098/07 .

V případě, že tato nová ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti požadované zákonem o Ústavním soudu, budou jejím předmětem i skutková zjištění, obsažená v rozhodnutích, která jsou napadena nyní projednávanou ústavní stížností.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle § 43 odst.

1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. února 2008 Dagmar Lastovecká soudce zpravodaj